velikost písma: A +/ A/ A -

Magie ohnivých rituálů

Autor: Michaela Plachká | komentářů: 0

TÉMA TÝDNE – RITUÁLY: Původ? Božský. Síla? Pekelná. Jeho oslnivá záře fascinuje, jeho plamen hřeje i pálí. V hlubokých pohanských dobách se zformovaly jedinečné obřady pořádané kolem ohňů. Zajištění úrody, oslava jara, léčivé šamanské rituály, pohřbívání mrtvých… Co zbylo z oněch magických rituálů dnes?


Foto: iStock

Podobnost s bohy čistě náhodná?
Zkrocení ohnivého živlu znamenalo kdysi počátek naší kultury. Odkud se vzal? Ukradli jsme oheň bohům, jak tvrdí mýty z Řecka a Polynésie? Vždyť člověk třímající v ruce pochodeň, jako by se bohům opravdu podobal. Oheň je totiž jediný ze čtyř základních elementů, který si člověk dokáže vyrobit sám. Oheň, zdánlivě živý, jako by pohlcoval své okolí. Září a hřeje, ale dokáže způsobit i bolest a smrt. Ve starém perském náboženství zoroastrismu byl považován za posvátný. I Slovanům se v arabských kmenech přezdívalo Uctívači ohně. Podle pověsti se z ohně zrodil mytický Fénix. Symbol ohně má vedle božského i pekelný aspekt. Pozor, aby vás nezasáhl ničivý plamen vášně, pustošivý nebeský oheň (blesk) či vulkanický oheň zemského jádra. Oheň se zpravidla považuje za mužský element v protikladu k ženské vodě. Je symbolem vitální energie, srdce, plodivé síly, osvícení, slunce. Ať už se přikloníme k tomu, že je oheň původu božského nebo pekelného, měl pro lidstvo zcela zásadní význam. Ochraňoval před chladem a tmou, bránil útokům šelem, změnil způsob zpracování potravy. V neposlední řadě měl magický a léčivý význam.

Oheň magický
Oheň hraje hlavní nebo významnou roli v řadě pohanských mýtů a rituálů, stejně jako v náboženských obřadech. Jak tvrdí nový vědní obor – srovnávací mytologie, existuje jakási prazákladní jednota náboženských fenoménů a veškerá mytologie je záhadně propojena. Kořeny sahají mnohdy až do pravěku. Že by zapadlé vzpomínky kolektivního vědomí? Mýty a jejich fragmenty se přelévaly do struktur pověstí, prorůstaly do kulturního dědictví a najdeme je v celé řadě lidových tradic a zvyků. Jejich střípky se přes všechny staletí přenesly až k nám. Možná už nám uniká jejich pravý smysl, ale přesto nás jejich tajemství nevysvětlitelně láká.

Čtěte také: Moxování – léčivý oheň

Víte, že…? V tradici Uzbeků se dochoval očistný svatební rituál, který má kořeny v zoroastrismu. Když nevěstu v době svatební ceremonie poprvé přivádějí do domu manžela, novomanželé třikrát obejdou oheň, jako by se očišťovali. Až potom může ženich šťastně svou nastávající ženu vnést na rukou do svého domu.

Valpuržina noc, Filipojakubská noc, pálení čarodějnic nebo keltský Beltine
Všechny názvy odkazují k témuž. Noc z 30. dubna na 1. května, která stojí mezi jarní rovnodenností a letním slunovratem, byla od pradávna považována za magickou. Zlí duchové a démoni se nebezpečně sápali k příbytkům, a tak se na vyvýšených místech zapalovaly ochranné ohně. Keltové u těchto ohňů pak očišťovali nejen sami sebe, ale také svá stáda skotu. Svátek byl zřejmě oslavou plodnosti. Na pohanský zvyk nenápadně navázalo křesťanství. Už v jeho raném období bylo totiž nutné přizpůsobit staré svátky nové víře. Ze zlých duchů se za dob inkvizice staly čarodějnice a 30. dubna se začal slavit svátek italského světce Quirina z Neussu, který, jak jinak, byl ochráncem koní a skotu. Světec později upadl v zapomnění, ale pohanský obřad přežil dál. Lidová fantazie však udělala své. Lidé začali věřit, že se v tuto noc slétají čarodějnice na svůj děsivý sabat, a postupem doby je začali symbolicky upalovat. Zapalovala se košťata, která se vyhazovala do výšky. Popel z předmájových ohňů měl zvyšovat úrodu. Někdy se rozhrnutým popelem vodil dobytek, aby se zajistila jeho plodnost, jindy se přes oheň kvůli zajištění mládí a plodnosti skákalo.

Čtěte také: Tomáš: „Oheň probouzí odvahu“

Ani se Svatojánskou nocí to neměli křesťané jednoduché. Původně starověká náboženská slavnost mohutně oslavovala slunce a letní slunovrat. Věřilo se, že v noci na 24. června rozkvétá zlaté kapradí, otevírají se brány ke skrytým pokladům a rostliny získávají nadpřirozenou moc. Hned druhý den časně ráno se proto na trzích prodávala bájná mandragora, která měla zajistit dosud neopětovanou lásku milovaného. Ti, co naletěli, se však přiotrávili v lepším případě durmanem, v horším rulíkem zlomocným. Jak vytrhnout lid z dalšího pohanského dědictví? Křesťanská církev to zkusila s Janem Křtitelem a zasvětila mu 24. červen. Svátek sice přejal jeho jméno, ale v lidovém povědomí dodnes přežily pestré tradice a pohanské prvky, jako skákání přes oheň nebo házení věnců do vody.

Jiný keltský svátek Samhain přežil do současnosti v podobě Halloweenu. Svátek se slaví v podvečer 31. října především v anglicky mluvících zemích. V menším měřítku se rozšířil i do jiných zemí, včetně naší republiky. Tu a tam ze zahrad a oken vykukují svítící strašidelné obličeje, naštěstí pouze z oranžové dýně. U nás duchu tohoto svátku odpovídají spíš Dušičky, tedy zapalování svíček na svátek všech zesnulých 2. listopadu.

Máte ve svém životě také své rituály? Jaké jsou? Svěřte se na našem diskuzním fóru, na facebooku nebo přímo pod článkem.

Kam dál?
Jak na opilost? Třeba kyselinou sírovou!
Pletení z papíru
Rodiče často nahrazují babička s dědou
Kulový blesk: dělají si z nás kulové?
Tereza: „Nechci golfové hřiště místo zahrady.“
 
 

Diskuze

Možnost přidání příspěvku k článku mají jen registrovaní uživatelé. Registrovat se můžete ZDE. Pokud jste již registrovaný(á) uživatel(ka), nezapomeňte se prosím přihlásit.

Dočtěte se více

Příbuzná témata: Téma týdne