ROZHOVOR:
Moje sobotní povídání do éteru se zajímavými lidmi je vždycky trochu adrenalin. Koncepce pořadu je sice daná, ale rozhovor se často vyvine trochu jiným směrem. V tom je kouzlo živého vysílání. Když můj host nepospíchá, pokračujeme občas i mimo studio. A z toho, co není určeno jen pro moje uši, vybírám i pro vás, čtenáře portálu Žijeme naplno…
Se Chantalkou – jak jí všichni důvěrně říkáme – jsme se po vysílání usadily stylově. V kavárně s francouzským jménem Faux Pas na Vinohradské třídě, kousek od budovy rozhlasu. Objednaly jsme si kávu a palačinky – Chantal klasiku s vejcem a se šunkou, já s nivou a se špenátem. Probraly jsme příznivé ohlasy posluchaček, které se k nám dovolaly, a za chvilku jsme byly opět u vztahu s Bolkem…
„Chantalko, myslíš si, že je jen otázkou času, kdy může lásku partnerskou překonat láska mateřská?“ zeptala jsem se podle svého původního scénáře, na který došlo jen částečně.
„Víš, ta láska zůstane navždycky, i když se změní. Je strašně důležité, aby ten člověk, kterého miluješ, zůstal přítel. Já nemůžu Bolka nikdy nenávidět, prožila jsem s ním největší lásku, máme spolu syna…Mám ho a budu mít ráda pořád. Ale trochu jinak. Láska se postupně změní v přátelství, sex už se z ní pak vytratí, ale přátelství zůstane. Lásku přátelskou nic nepřekoná, ani ve
vztahu s partnerem, ale ani s dítětem. Vladimír si taky půjde jednou sám svou cestou a víc ocení moje přátelství než záplavu mateřského citu…“
Čtěte také: Klára Nademlýnská: Móda je jako sud
Chantal je neuvěřitelná bytost. Pořád je krásná a nespoutaná, s vůní moře ve vlasech a s povahou lvice zvládá nezvládnutelné. Za pár dní oslaví pětapadesáté narozeniny, které jí stejně nikdo neuvěří. Svým šarmem a kadencí slov s francouzskou výslovností i gramatikou si podmaní každého. Její hlas i tvář všichni znají, ale jak tolerantní a statečnou má duši, to ví málokdo.
„Chantalko, vím, že sis tu musela prožít jeden čas hotové peklo… Rozvod s Bolkem, potom ta nešťastná autonehoda, a aby toho nebylo málo, ještě ta bestie nemoc ošklivá… Když ses to dozvěděla, nemělas chuť rafnout Vladimíra a definitivně se vrátit domů, do Francie, k mamince...? Jak na to vůbec tvoje maminka reagovala?“
Chantal vyfoukne kouř nezbytné cigarety a velmi klidně odpovídá. „Ona to nevěděla. Nesměla to vědět. Moje sestra totiž umřela na rakovinu. Řekla jsem to jen své druhé sestře a zakázala jsem jí jakoukoliv zmínku před mámou. Vůbec jsem o tom nechtěla mluvit, dokonce jsem to novinářům zapřela, když to vyšťourali a volali mi kvůli tomu.
Prostě jsem si řekla, že tu mrchu porazím a hotovo. Bylo to zvláštní… Chodila jsem na ozařování a odtud rovnou do divadla. To mi pomáhalo. Moje role Lily v Tanečních hodinách dostala úplně jiný rozměr! Najednou jsem její nemoc prožívala na
vlastní kůži. Bylo to tak hrozné a zároveň mě to strašně obohacovalo. Nemohla jsem se sbalit a odejít. Jen mě dodnes mrzí, že jsem tenkrát proletěla čekárnou vždycky jako šipka, s hlavou dolů a nikoho jsem nezdravila. Nechtěla jsem, aby mě lidi poznali. Za to se všem omlouvám a držím jim palce…“
Čtěte také: Dva svaly ze zlata
Žasnu nad statečností nejznámější Francouzky v české kotlině. Která z nás by měla v takové situaci tolik síly a odvahy? Chantal si s sebou na mou žádost přinesla scénář hry Šest tanečních hodin v šesti týdnech, se kterou exceluje v Divadle Ungelt. Je to úžasný příběh jednoho zdánlivě nesourodého vztahu, brilantně napsaná konverzačka, která slaví úspěch po celém světě. Její Lily je neodolatelná – a vidět její scénář – to je lahůdka! Stočený do velké tlusté ruličky, neskutečně otrhaný a ochmataný, ale hlavně nepopsatelně popsaný… A zdaleka nejen režijními poznámkami nebo překladem textu. Je v něm i pár moc důležitých vzkazů, plných lásky. Lásky synovské…
Nestačila jsem se zeptat, jestli má Vladimír nějakou přítelkyni, jak si vede adoptivní synek v Kongu, jak se prodává úspěšný kalendář osobností, jaké plánuje nové projekty své nadace (www.archa-chantal.cz) a ještě na spoustu dalších věcí, které dělá s láskou…
Jen pevně věřím, že pro Chantal ještě jedna láska právě někde dozrává, a že s ní i zestárne. To je totiž její velké přání…
Pořad Hanky Švejnohové „Nezatloukat aneb My dva a čas“ můžete poslouchat každou sobotu dopoledne krátce po desáté hodině na Dvojce Českého rozhlasu. Záznamy těchto pořadů najdete v archivu na http://www.rozhlas.cz
Kam dál?
Vnitřní mír pomocí jógy
Z deníku nevlastní babičky (20)
Cesta do Santiaga – cesta k sobě
Magie ohnivých rituálů
Zralý muž necucá mléčnou čokoládu!