TÉMA TÝDNE – VODA:
Voda hraje v malířském díle Jana Spěváčka zásadní roli. Proč ho fascinuje? A proč ji vidí jako velkou iluzionistku?
Téma vody hraje ve vašem díle významnou roli. Proč?
Původ inspirace je hodně esenciální, éterický. Velmi těžko se vědomě postihuje, proto mne to tak zajímá. Ze začátku mne voda oslovila svým členěním – horizontální hladinou a vertikálním odrazem. Takové členění znamená
harmonii. Dalším podnětem bylo abstrahování, rozmazávání odrazu na hladině, což mi pomáhalo osvobodit se přirozeně od realistických přístupů v malbě, překračovat sám sebe. Byla to svým způsobem abstrakce, ovšem přísně definovaná charakterem vody. Tušil jsem také mnohem důležitější sdělení. Za vodní hladinou, zrcadlem iluzí a emocionality, se skrýval další obsah i vnitřní ponaučení. Náhle jsem kráčel mílovými kroky a domaloval se postupně k analogiím. Vše jsem začal vnímat spíše jako určité vzorce. Voda už nebyla jen trojrozměrným prvkem, ale hlubinou prostoru vědomí. Už jsem nemaloval vodu, ale malbou rozkládal své nitro až k osvobozující prázdnotě.
Voda fascinovala umělce odpradávna. Máte v některém z nich svůj vzor?
Přímé vzory nemám. V krajinářských počátcích jsem vycházel a navazoval na školu Mařákových žáků – převážně Antonína Slavíčka, Františka Hudečka… Vy se ale ptáte na něco jiného. Dobří malíři různých dob mají své poselství a dokážou poradit v momentě, když něco osobního řešíte. A pokud je malba v malíři živá, tak hledá stále něco nového. Je proto dobré aspoň zběžně znát dějiny umění. Mezigenerační rozhovor nesmrtelných autorů se děje skrze obrazy, malířské deníky. Má to fyzický charakter, ale můžeme jít i dále. Třeba ve
snu si vzpomenete na starého mistra, který něco podobného řešil. Vstanete a jdete si ho dohledat. Dokonce můžete cítit i jeho přítomnost. Stalo se mi, že jsem takhle vedl i krátký rozhovor. Ovšem malířský, neverbální. Byl jsem upozorněn na myšlenky, které by mne asi jinak nenapadly. Profesní rozvíjení citlivosti někdy otevře zvláštní dveře vnímání.
Žabí satory, 2009
A dveře k dalším inspiracím…
Měl jsem před lety možnost malovat u Severního moře. Samozřejmě mě to lákalo, ale chodil jsem čtrnáct dní po plážích a nemohl navázat vztah s motivem. Duše Středoevropana nekorespondovala s charakterem moře, přestože bylo uchvacující a magické. Pomohla mi až vzpomínka na malby Michala Ranného. Zkusil jsem to nejdříve jako on a objevil jsem pravdivost, na kterou se dalo navázat. Překročil jsem „prvoplánovou“ dynamiku vln a začal se soustředit na zvláštní světlo,
vnitřní energii a tíhu moře. Nebylo to o tom, chtít něco vyjádřit, ale poslouchat.
Co pro vás znamená voda v symbolické rovině?
Ve fyzické rovině to je jednoznačně život. V uměleckém pojetí je voda symbolem duše, její hloubky a neuchopitelnosti. Astrolog pohlíží na vodu jako na živel zastupující v psychice člověka
emoce. Prošel jsem si v životě různými zkušenostmi vnímání vody. Jak je voda neuchopitelná, tak je také bohatá na sdělení. Vodu v různých cyklech a pojetích maluji od roku 1997 a pochytil jsem od ní i nějaké životní postoje. Dalo by se říci, že můj pohled na svět se děje skrze vodu. Učí mne pohlížet na situace z různých úhlů. Zrcadlo na hladině je sice úžasně iluzivní a smyslové, ale zároveň lživé. Pak jsou ještě různé proudy pod hladinou. Svět příčin a následků. Tam je lepší být tiše, jen pozorovat a občas se ohlédnout i na samotného pozorovatele.
Kaluž, 2005
Zároveň má voda rituální význam, očistnou funkci…
Ano a může být stejně symbolická jako účinná. Lze se domnívat, že má svou funkci a vliv i v dalších úrovních, ve kterých se ne zrovna orientujeme. Její dokonalost, kterou si tak málo uvědomujeme, prozrazuje mnohem více schopností, než jen to, co probleskuje k našim smyslům.
Čtěte také: Mýtus o čisté vodě
Věříte tomu, že je voda schopna přijímat informace ve smyslu, jak to zachycuje na fotografiích vodních krystalů Masaru Emoto?
Celé stvoření je o informačních tocích. Staré esoterické texty tvrdí, že „každá forma energie má tendenci k zosobňování se“. Předpokládají tudíž, že hmota je živá s latentní inteligencí. Pokud jednou připustíme, že prvotní příčina byla duchovní povahy, tak se pohled na svět rozšíří a prohloubí o praktickou a logickou psychologii. Jiná moudrost říká, že svět je takový, jaký jej chceme vidět. Tudíž nám vrací to, co si do něj promítáme. A to už je krůček k pochopení provázanosti ducha, hmoty a osudu. Pokusy s vodou, které máte na mysli, můžou být důkazem této provázanosti.
Máte s vodou také vlastní zážitky mezi nebem a zemí?
Asi bych to takhle nepojmenoval. Analýzy vnímání, které zároveň s malbou provádím, odkrývají jen tajemství „psychické mechaniky“. Když mi leží obraz deset let v ateliéru bez povšimnutí, a pak jej někdo pochválí, je od té doby nepřehlédnutelný také pro ostatní návštěvníky. To nepovažuji za náhodu. Myšlenka se zřejmě dokáže vázat na hmotu. A proč by tedy nemohla zasahovat do samotné struktury hmoty? Subjektivně lze minimálně tvrdit, že obraz se stal „krásnějším“.
Přelet nad čističkou, 2010
Vnímáte vodu i z ekologického hlediska?
Bez pochyb. Je to určitě znát na obrazech z posledních dvou let. A jako domácí kutil stále vymýšlím, jak co nejlevněji dostat na zahradu téměř neznečištěnou odpadní vodu.
Vaše malba se neustále proměňuje, v čem je pro vás momentálně nová?
Po deseti letech vodní tématiky jsem dospěl k odvaze nalít barvu na plátno přímo z kelímku. Vždycky jsem byl o něco pozadu, ale pro mne se teprve touhle banalitou otevřela možnost přesvědčivě uchopit vodu jako živel. Formálně je to o krůček dál a obsahem tak trochu „návrat na zem“. Téma se rozšířilo o vztah živlu a živočicha. Cyklus Biotopy je více o koloběhu a proměnách života. O vznikání, zanikání, o věčném rození a rozplývání. Je to další aspekt stvoření, kterým se musím promalovat.
Sedm strážců severní zátoky, 2010
MgA. Jan Spěváček (*1973) absolvoval Fakultu výtvarného umění v Brně v ateliéru figurální malby u prof. Jiřího Načeradského. Jeho tvorba navazuje na českou krajinářskou školu. Od roku 1998 se s neutuchající intenzitou zajímá o krajinu vod. Prochází fázemi od meditativního symbolismu a niterného minimalismu až k rozvíjení expresívní polohy malby, jako výrazu energie života.
Zaujaly vás obrazy a myšlenky Jana Spěváčka? Diskutujte na našem fóru, či na facebooku.
Kam dál?
Zaplatí zdanění hazardu církevní restituce?
Klára Nademlýnská: Móda je jako sud
Na jazz do Českého centra v Paříži
Omládněte se třemi atomy kyslíku
Strašák jménem rating