Vstoupit v pětaosmdesáti letech do politické strany? Žádný problém! Alespoň ne pro paní Miloslavu Bursíkovou.
Mnozí šedesátníci či sedmdesátníci se zdráhají vstupovat do politických stran. Doma sice hudrují, co všechno by se mělo změnit, na angažovanost si ale připadají staří. Politické strany potřebují nejen dravost mladých lidí, ale také pohled těch, kteří mají životní zkušenosti. Členství pomůže jak straně, tak seniorovi, který může najít smysluplnou celospolečenskou činnost a vidět i výsledky. Tato aktivita mu navíc pomůže ulehčit období, kdy skončí v zaměstnání a začne být penzistou. Nepřijde o kontakt s lidmi a nebude se nudit ve chvíli, kdy děti i vnuci nebudou k mání.
Miloslava Bursíková je maminkou někdejšího ministra životního prostředí Martina Bursíka. Bývala aktivní překladatelkou a učitelkou a ani v penzi se nenudí – angažuje se v nejrůznějších občanských aktivitách. Od dětství, dokud to šlo, se hodně věnovala sportu: ráno jela na kole na tenis, odpoledne na stadion nebo plavat. Sportovkyní byla po mamince, která plavala ještě v osmdesáti letech. Miloslava Bursíková plave doposud.
„A jezdila jsem na kole už jako babička. Tehdy jsem ale ještě netušila, jak mě bude ke stáru píchat v zádech,” říká s úsměvem.
I přes různé zdravotní problémy stále žije naplno. Nikdy podle ní není pozdě, a tak se v pětaosmdesáti letech rozhodla, že bude vlastnit stranický průkaz.
„Nechtěla jsem všechno jen sledovat. Někdo do toho přece musí rýpnout. Mnoho mých vrstevníků už nežije, a tak jsem ta, která stojí s fanglí i za ně. Mám přece vnoučata, a nejmladší Noemi (dcera Kateřiny Jacques a Martina Bursíka – pozn. red.) je teprve půl rok,” říká Miloslava Bursíková.
Kdy začala pociťovat stáří?
„Až když mi ujela tramvaj,” směje se. Stáří bere s nadhledem. Ani v mládí se jí třeba šedesátiletí lidé nezdáli staří.
“Hodně jsem se jako mladá s lidmi v tom věku stýkala. Myslelo jim to, byli čilí, živí. Na venkově, kam jsme jezdívali a kde jsme dlouho nemívali televizi, jsme s nimi povídali u ohně a bylo nám vždycky veselo,” říká. Dříve se bez televize podle ní lidé dokázali lépe bavit.
Na stáří vadí paní Bursíkové nejvíce vadí to, že umírají její vrstevníci - nejhorší to je vždy po zimě – notes s telefonními čísly je prázdnější. Na dotaz, co ve stáří zvládá, s nadsázkou odpovídá, že se stále snaží, aby se každé ráno probudila. Musí se prý ale doučit používat technicky složitého budíka, kterého dostala od syna.
“Je vůbec těžké zorientovat se v dnešních technických vymoženostech. A přitom naše rodina vždy byla hodně napřed. Moje babička ze Strakonic byla jedna z prvních, která kdysi ve městě měla rádio moderního typu. Hrálo krásně,” vzpomíná s úsměvem. Velké změny pociťuje také v dopravě – jezdí plno aut, na ulicích je podle ní chaos.
Co se týká politiky, v rodině má dobré příklady. Její teta Anna Zábrodská byla za první republiky senátorkou za Národní demokracii Karla Kramáře. Strýc František Horák z maminčiny strany byl zase senátorem za Živnostensko-obchodnickou stranu středostavovskou. Tchán Jaroslav Bursík – známý nakladatel, byl pro změnu radním pražských Královských Vinohrad. Další příbuzný byl starostou, jiný vrchním policejním radou.
“A syn Martin už stačil být dvakrát ministrem, místopředsedou vlády i poslancem. On se v politice nebojí a dokáže se porvat za dobrou věc.“
Miloslava Bursíková pochází podle svých slov z rodu, kde jsou všichni paličatí a jdou si za svým. Nenechají se zlomit. Ona do rodu přesně zapadá. Její život nikdy nebyl žádnou červenou knihovnou – vyrostla v drsných podmínkách šumavského pohraničí, v padesátých letech prošla politickým kriminálem a nedávno tragicky zahynul její syn Jiří. Přesto se nevzdává.
“Radím všem: nestůjte a nekoukejte, ale přiložte ruku k dílu, zapojte se a dejte o sobě slyšet.”
Jak vnímáte politickou angažovanost v seniorském věku? Je vstup do politické strany možností, jak ovlivnit aktuální dění? Souhlasíte s paní Bursíkovou? Diskutujte na toto téma přímo pod článkem nebo v diskuzi. Vstup do diskuze zde.