velikost písma: A +/ A/ A -

Zašlá sláva Efesu

Autor: Bohumír Kotora | komentářů: 0

Není mnoho turistických zemí s vizitkou „kolébka civilizace“. Ještě méně je těch, které dokáží oživit historii tak působivě jako Turecko.

Možná je to tím, že z původních sedmi divů světa se dva z nich, Artemidin chrám v Efesu a mauzoleum v Halikarnássu, nacházely právě na území tohoto státu.
Podle dochovaných zpráv se traduje, že původní seznam sedmi divů sestavil ve 2. století př.n.l. zřejmě helénský filozof Filón Byzantský. Z jím označených nejpodivuhodnějších památek se dodnes dochovala pouze nejstarší z nich - egyptské pyramidy v Gíze. Kolem autorovy osoby také panují zvěsti, podle nichž většinu těchto staveb údajně nikdy neviděl. O památkách si prý nechal vyprávět od tehdejších cestovatelů a písmáků. Proč to udělal, se ale nikde nedočteme. Historici tvrdí, že dost možná dával dohromady prvního cestovního průvodce. Ten „náš“ se soustředí na bájný Efes.

Každý chvilku tahal pilku…
Efes vznikl kolem roku 1200 př. Kristem. Jónští Řekové poblíž města Kuşadasi založili osadu vedle prastaré svatyně anatolské bohyně plodnosti Kybelé. Řecký vliv jméno uctívané bohyně změnil na jméno efeské Artemidy. Po Kroisově lýdské nadvládě se u moci střídali Řekové a Peršané, aby Efes připadl pergamské říši (190 př. Kristem). Tu v roce 133 př. Kristem převzali Římané, výsledkem bylo hlavní město římské provincie Asia s více než 200 000 obyvatel. V roce 330 Konstantinopol povýšil na nové hlavní město, změna zapříčinila politický úpadek Efesu. Zemětřesení a útoky ze strany Arabů v letech 668 a 718 přinesly jeho další pustošení. Dobytí Efesu nejprve Seldžuky (1304), pak Mongoly (1402) a nakonec Osmany (1426) změnilo kdysi nejskvostnější město Malé Asie na staletí v hromadu trosek.

Čtěte také: Kodaň – město zrozené k cyklistice

Obnažovaná pompéznost
Vykopávky probíhají v Efesu od roku 1869, většina objevených budov pochází z římské éry města. Nejvýraznější a nejznámější z nich je Celsova knihovna. Výstavní dvoupatrovou budovu „zařídil“ Tiberius Julius Aquila na památku svého otce Tiberia Julia Celsa, jenž byl kolem roku 105 po Kristu správcem římské provincie Asia. Rakouští archeologové bohatě ozdobenou stavbu, která byla dokončena roku 135 po Kristu a uchovávala asi 12 000 pergamenových svitků, v roce 1977 zrekonstruovali (70 % stavebních prvků je autentických). Sochy na průčelí znázorňují Celsovy ctnosti (zprava doleva vzdělanost, poctivost, ctnost a moudrost). Za zmínku stojí i veřejné toalety, kde se prý probíraly nejdůležitější záležitosti politiky i ekonomie. Celsus, jenž zemřel v roce 114, nakonec našel v knihovně i věčný klid.
Další dominantu Efesu tvoří Velké divadlo (1. st.). Zachovalý amfiteátr o průměru 130 metrů poskytoval v 66 řadách místa pro 25 000 osob. V roce 53 po Kristu se divadlo stalo dějištěm dramatického střetu, když obyvatelé Efesu věrní Artemidě napadli apoštola Pavla pro jeho misionářskou činnost. Z horních řad zřetelně rozeznáme Arkadianu (přístavní ulice vyzdobená sloupy), která míjí Verulanovo náměstí (2. st.) a vede přímo na západ, tam, kde kdysi ležel přístav starověkého města.
Oba objekty spojuje Mramorová ulice. Ta protíná velikou spodní agoru (veřejný prostor, kde se setkávali lidé) celou obklopenou sloupy. Její součástí je i divadelní gymnasium (2. - 4. století), tehdy zřejmě největší vzdělávací zařízení ve městě. U Celsovy knihovny ulice přechází v Kurétskou cestu, jež vede vzhůru k horní agoře. Míjí mnoho pamětihodností, svými fragmenty připomínající slávu římské civilizace - oktogon (1. st., osmihranné mauzoleum princezny Arsi-noe IV.), Hadriánův chrám (2. st.), lázně Scholastiky (3. st.), Trajánovu studnu (2. st.), až se nakonec ocitne u horní agory. Zde lze mimo jiné spatřit Odeion (1. st.) a Prytaneion (1. st.) - bývalou efeskou radnici, kde se scházeli představitelé města a kde hořel svatý oheň, který dnem i nocí střežili kuréti (kněží).

Mytologický úpadek
Především je ale Efes spojen s jedním ze sedmi divů světa, Artemidiným chrámem. Ten se však nachází až na kraji nedalekého města Selcuk. Vybudovaný 125 metrů dlouhý a 60 metrů široký areál sloužil Artemidině kultu, který v Malé Asii obsahoval i některé prvky kultu bohyně plodnosti Kybele. Ve 4. století jakýsi šílenec chrám zapálil. Dnes tento pozůstatek kdysi okázalé architektury vypadá žalostně: skoro pusté a prázdné pole, dlouhodobé systematické pustošení přežil pouze jeden jediný sloup. V době naší exkurze jej obýval tamní čáp…

Kam dál?
Do Londýna na muzikál? Ano!
Město, které nabízí příliš mnoho - Zlín
Sousedské divadlo stále žije
Na jazz do Českého centra v Paříži
Jak se žije tam, kde vládne příroda
 
 

Diskuze

Možnost přidání příspěvku k článku mají jen registrovaní uživatelé. Registrovat se můžete ZDE. Pokud jste již registrovaný(á) uživatel(ka), nezapomeňte se prosím přihlásit.