Při podpisu smlouvy o úvěru by si spotřebitel měl dát pozor, zda smlouva obsahuje rozhodčí doložku. V případě sporů vyplývajících ze smlouvy by pak zpravidla řešil jeho případ nezávislý rozhodce místo soudu. Pro spotřebitele ovšem tento postup nemusí být výhodný.
Klienti úvěrové společnosti Finpomoc.cz, kteří neodeslali včas splátku
úvěru, už ví, jak vypadá rozhodčí řízení. A většina poznala, jak i končí. V případě Finpomoci.cz následuje po verdiktu rozhodce ze seznamu 1. Moravské rozhodcovské společnosti exekuce.
Dlužníci se přitom nemohou proti jeho rozhodnutí odvolat, ani se obrátit na soud. Ve smlouvě o poskytnutí úvěru totiž souhlasili, že
veškeré spory vyplývající ze smlouvy bude řešit zmíněná rozhodcovská firma. Sdružení obrany spotřebitelů se tyto praktiky nelíbí. Proto před časem podala na Finpomoc žalobu, v níž právě rozhodčí doložku napadá. Podle SOS není platně sjednaná, a proto se podle ní nelze řídit.
Finpomoc
zdaleka není jedinou firmou, která spotřebitele do rozhodčího řízení vmanévrovává. Vkládání rozhodčích doložek do smluv se spotřebiteli je v poslední době stále častější. Doložky jsou zpravidla obsaženy ve
všeobecných smluvních podmínkách, na něž smlouva odkazuje a které jsou její nedílnou součástí. Rozhodčí doložku zahrnuly do svých všeobecných smluvních podmínek úvěrové společnosti. Provident, s. r. o. (čl. 15 "Smluvních podmínek Smlouvy o půjčce"), Profireal, a. s. (viz. např. čl. 18 "Smluvních ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru společnosti Profireal, a. s."), Home Credit a. s. ( Hlava 13., § 15 "Úvěrových podmínek společnosti Home Credit a. s."), Cetelem ČR, a. s. (viz. čl. IV. -8.-1. "Všeobecných úvěrových podmínek Cetelem ČR, a. s."), nebo GE Money Multiservis, a. s. (viz. čl. 1.14 "Souboru obchodních podmínek"). Rozhodčí doložky ovšem nepoužívají jen nebankovní úvěrové společnosti, ale začínají se objevovat i ve formulářových smlouvách některých bank. Jde např. o Komerční banku (srov. - čl. XIII. "Úvěrových podmínek pro fyzické osoby nepodnikatele"), GE Money Bank atd.
Je třeba zdůraznit, že v těchto případech často nejde o bezpodmínečné odstoupení od možnosti řešit spor před soudem.
Žalobce má stále na výběr, zda podá žalobu k soudu anebo k rozhodci. Ve všeobecných obchodních podmínkách tak mnohdy najdeme klauzuli o tom, že rozhodčí doložka nabývá účinnosti, když některá ze stran podá žalobu k určenému rozhodci, anebo naopak že rozhodčí doložka se v rozsahu konkrétního sporu ruší podáním žaloby k soudu. Z této konstrukce rozhodčích doložek lze usuzovat, že firmám jde v prvé řadě o to, aby
co nejrychleji získaly exekuční titul vůči těm svým klientům, kteří se ocitli v prodlení se splácením finančních závazků. Cílem těchto rozhodčích doložek tedy není chránit se před žalobami, které by u soudu podal na firmu spotřebitel.
Praxe, kdy jsou rozhodčí doložky používány ve spotřebitelských smlouvách, je silně kritizována. Výhrady směřují jak vůči způsobu, jakým spotřebitelé dávají souhlas s tím, aby případný budoucí spor z dané smlouvy byl rozhodnut v rozhodčím řízení, tak s rozhodčím řízením jako takovým, neboť
podle kritiků znevýhodňuje spotřebitele. Výhrady se typicky týkají rozhodčích doložek, tj. ujednání, jimiž se spotřebitel ve formulářové smlouvě předem - tj. před vypuknutím konkrétního sporu -
vzdává svého práva, aby věc byla rozhodnuta soudem. Kritici naopak obvykle nemají námitek vůči tomu, aby spotřebitel - poté, co konkrétní spor mezi ním a obchodníkem vznikl - dal dohodou přednost rozhodčímu řízení před státním soudnictvím.
Dále se budeme věnovat čtyřem nejčastějším výhradám.
1) Spotřebitel se rozhodčímu řízení nepodrobuje "skutečně dobrovolně", resp. nejde o "informovaný souhlas"
Rozhodčí doložky
jsou často obsaženy ve standardizovaných formulářových smlouvách. Spotřebitel tak má fakticky jen dvojí volbu: smlouvu jako celek přijmout, anebo odmítnout. Pokud by odmítl podepsat smlouvu s rozhodčí doložkou, nebyla by s ním dotyčná
smlouva vůbec uzavřena.
Spotřebitel navíc mnohdy
o existenci rozhodčí doložky ve smlouvě nemá ani potuchy, neboť je jednou z mnoha klauzulí obsažených ve všeobecných smluvních podmínkách, na něž se ve smlouvě odkazuje. Všeobecné smluvní podmínky přitom
typicky spotřebitel ani nečte. Např. v Německu je k platnosti rozhodčí smlouvy zapotřebí, aby byla obsažena
na zvláštní listině a byla stranami zvlášt podepsána. Riziko, že si spotřebitel existence rozhodčí doložky při podpisu smlouvy vůbec nevšimne, se tímto opatřením výrazně snižuje. V této souvislosti je možné jako perličku uvést
svérázné doporučení jednoho českého arbitrážního centra - Rozhodčího soudu ČR:
"Všeobecné obchodní podmínky Vašeho podniku doporučujeme nečinit přímo součástí nebo přílohou smlouvy, ale zveřejňovat je jen v provozovně podniku a ve smlouvě na ně odkázat. I takto sjednaná rozhodčí doložka platí a spor se pak projednává v rozhodčím řízení."
Průměrný spotřebitel má navíc jen
velmi mlhavé povědomí o tom, jak rozhodčí řízení probíhá, v čem se liší od soudního řízení a jaké jsou právní důsledky podepsání rozhodčí doložky, tj. netuší, v jakém rozsahu se vzdává práva na projednání věci v soudním řízení. Kritici tvrdí, že vzhledem k výše uvedenému nelze dost dobře hovořit o tom, že by spotřebitel dával
informovaný souhlas s tím, aby budoucí spor byl rozhodnut soukromými osobami (rozhodci) místo soudu.
2) Rozhodčí řízení ve spotřebitelských věcech je zpravidla finančně nákladnější než soudní řízení
Ve spotřebitelských sporech, kde se hodnota předmětu sporu zpravidla pohybuje v rozmezí maximálně několika málo desítek tisíc korun, neplatí obecný předpoklad, že rozhodčí řízení bývá levnější než projednávání před soudem. Je tomu tak zejména proto, že
poplatkové řády rozhodčích center obvykle určují vyšší minimální výši poplatku, než jaká je stanovena u soudních poplatků. Návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem je peněžité plnění, podléhá dle zákona soudnímu poplatku ve výší 600,- Kč, nepřesahuje-li hodnota předmětu sporu 15 000 Kč, resp. 4 % z hodnoty sporu, je-li vyšší než 15 000,- Kč.
Naopak např. podle vnitřních předpisů Rozhodčího soudu při HK ČR a AK ČR či poplatkového řádu "Rozhodčího soudu ČR" je sice poplatek za projednání a rozhodnutí sporu jedním rozhodcem procentuálně nižší (3 % z hodnoty předmětu sporu) než u soudního řízení, ale v obou případech je jeho
minimální výše stanovena na 7 000,- Kč. Soudní poplatek (při sazbě 4 % z hodnoty předmětu sporu) by dosáhl výše 7 000,- Kč až tehdy, když se peněžní hodnota sporu bude rovnat 175 000,- Kč. Podobně dle poplatkového řádu Sdružení rozhodců, s.r.o. činí sice soudní poplatek jen 2 % z hodnoty předmětu sporu, minimálně však 5 000,- Kč. Ve spotřebitelských věcech, kde jsou předmětem sporu obvykle spíše nízké částky, jsou náklady rozhodčího řízení často vyšší než u soudního řízení.
3) Rozhodčí řízení je výhodné pro "opakované hráče" ("repeat players")
Zatímco spotřebitel zpravidla během svého života bude účastníkem maximálně jednoho či několika málo sporů v rozhodčím řízení, druhou stranou sporu je typicky relativně velká obchodní společnost, jež vede každoročně mnoho sporů. Tito "opakovaní hráči" díky své silnější vyjednávací pozici, větší informovanosti a zkušenostem s rozhodčím řízením a rozhodováním jednotlivých arbitrů
mohou zvolit takové rozhodce a procedurální pravidla, která jsou jim nejvíce ku prospěchu.
"Opakovaný hráč" - velká obchodní společnost mnohdy zásobuje rozhodčí centrum i několika tisíci sporů ročně, zakládajících se na doložkách obsažených ve formulářových smlouvách. Příjmy rozhodčího centra - a koneckonců i samotná jeho existence - tak mohou být
zásadním způsobem závislé na pokračující spolupráci s tímto "dodavatelem sporů". Může tu být pak důvodná obava, že kvůli této "ekonomické závislosti" bude mít rozhodce
tendenci k jisté preferenci těchto velkých "opakovaných hráčů". Jinak by hrozilo, že s ním "velký hráč" rozváže spolupráci a dá přednost některému z konkurenčních poskytovatelů arbitrážních služeb. Lze tedy konstatovat, že takto určený rozhodce skýtá
výrazně nižší záruku nestranného a nepodjatého rozhodování než nezávislý soud.
Nicméně je třeba říci, že rozhodčí nálezy ve spotřebitelských věcech, s nimiž jsem měl možnost se osobně seznámit, nelze označit za "zjevně nadržující velkým firmám na úkor spotřebitele". Spíše se u rozhodců projevovala tendence striktně se držet zásady dohody se mají plnit, tj. při posouzení, co si strany po právu dluhují, se velmi důsledně řídí textem smlouvy. Oproti soudům jsou tudíž
daleko méně ochotni odepřít žalobci plnění, které mu náleží dle smlouvy, s odůvodněním, že jde o výkon práva v rozporu s dobrými mravy či zásadami poctivého obchodního styku.
4) Procedurální pravidla - vedení rozhodčí řízení klade podstatně vyšší nároky na samostatnou aktivitu spotřebitele
Rozhodčí řízení je pro spotřebitele
náročnějším způsobem vedení sporu, neboť je důsledně založeno na principu vigilantibus iura ("bdělým náležejí práva"). Na rozdíl od soudu rozhodce nevodí účastníky řízení "za ruku" (neexistuje např. poučovací povinnost o jejich procesních právech a povinnostech), nýbrž
je zodpovědností každé ze stran, aby si svá práva sama účinně a včas aktivně hájila.
Jelikož jde ve spotřebitelských věcech zpravidla o relativně nízké částky, podle jednacích řádů celé řady rozhodčích center je řízení zpravidla vedeno písemně a je
založeno na striktní koncentraci řízení. Pokud např. žalovaný včas na výzvu rozhodce neučiní tzv. žalobní odpověď, v níž přednese své stanovisko k rozhodčí žalobě, rozhodce vychází z toho, že svou nečinností dává najevo, že uznává nárok žalobce a přisoudí tento nárok žalobci "rozhodčím nálezem pro uznání". Na tuto skutečnost přitom spotřebitel nebude předem upozorněn, resp. ve výzvě rozhodce často bude jen obecné poučení typu "nečinnost žalovaného nebrání rozhodci, aby ve věci rozhodl".
V případě, že spotřebitel sice žalobní odpověď podá, ale nepřipojí k ní např.
listinné důkazy, jimiž doloží svá tvrzení, rozhodce rovněž bez dalšího vydá rozhodčí nález proti němu. Naopak soud, má-li za to, že dosud nebyly ve sporném řízení prokázány skutečnosti, které některý z účastníků řízení tvrdí,
je povinen účastníka poučit o tom, že je třeba soudu předložit důkazy a že nesplnění této důkazní povinnosti může znamenat jeho neúspěch ve věci, neboť neunese důkazní břemeno. Navíc k žalobní odpovědi, resp. k jakémukoli procesnímu úkonu je podle jednacích řádů rozhodčích center téměř vždy
dána podstatně kratší lhůta, než je tomu v soudním řízení.
Podle jednacích řádů většiny rozhodčích center se v rozhodčím řízení rovněž uplatňují daleko
liberálnější podmínky pro náhradní doručení písemností účastníkům řízení. V soudním řízení jsou stanovena striktní pravidla, která musí být splněna při doručování, jinak by doručení nemělo právní účinky. Tak např. ve smyslu § 46 občanského soudního řádu nepůjde o účinné doručení, pokud se dodatečně prokáže, že se účastník řízení na místě, kam mu bylo doručováno, v rozhodnou dobu nezdržoval. Podle jednacích řádů celé řady arbitrážních center se naopak zásilky doručují na adresu, kterou dotyčná strana uvedla ve smlouvě s druhým účastníkem řízení. Pokud se spotřebitel na uvedené adrese ve skutečnosti nezdržuje a nesplnila svou povinnost oznámit druhé straně změnu své doručovací adresy, má takové doručení stejné účinky, jako kdyby se na místě doručování smluvní strana zdržovala.
V konkrétním případě to může znamenat, že účastník odjede na dlouhodobější dovolenou do zahraničí. V této době mu je zaslána na adresu jeho trvalého bydliště rozhodcem výzva, aby se vyjádřil k rozhodčí žalobě. Dotyčný si zásilku včas nevyzvedne,
přesto podle jednacího řádu platí za účinně doručenou a po marném uplynutí lhůty k žalobní odpovědi rozhodce proti němu vydá rozhodčí nález.
Jsou rozhodčí doložky ve spotřebitelských smlouvách dle českého práva platné a vymahatelné?
Platnost a vymahatelnost některých rozhodčích doložek obsažených ve spotřebitelských smlouvách může být
vysoce pochybná. Ustanovení § 55 odst. 1 občanského zákoníku totiž mj. stanoví, že se smluvní ujednání spotřebitelských smluv
nesmí odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Zvláště je pak v dotyčném ustanovení zdůrazněno, že se spotřebitel nemůže (platně) vzdát práv, která mu zákon poskytuje. Jde- li o rozhodčí doložku, která bezpodmínečně ruší soudní pravomoc, pak se spotřebitel takovou rozhodčí doložkou předem (tj. před vznikem konkrétního sporu týkajícího se daného smluvního vztahu) vzdává práva na soudní ochranu, resp. práva na přístup k soudu. Již z tohoto důvodu by mohlo jít o
smluvní ujednání, které je neplatné.
Na základě výše uvedených výhrad vůči rozhodčím doložkám ve spotřebitelských smlouvách by šlo též tvrdit, že se
jedná o smluvní klauzuli, kterou se strany odchylují od zákonem stanoveného způsobu uplatňování soukromoprávních nároků (jímž je soudní řízení) v neprospěch spotřebitele. Bude zajímavé sledovat, jak tuto otázku posoudí soud, pokud se k ní bude muset vyjádřit v rámci řízení o zrušení rozhodčího nálezu.
Kam dál?
Půjčit příbuzným? Jedině s písemnou smlouvou
Při ztrátě práce jděte nejdřív do banky vyřešit dluhy
Jak nenaletět na úžasné nabídky spotřebitelských úvěrů
Život v osobním bankrotu
Byli jste účastníky rozhodčího řízení? Zažili jste na vlastní kůži, jak takové řízení probíhá? Dali byste přednost rozhodčímu řízení před soudním sporem? Přispějte do naší diskuze.
Zdroj: www.penize.cz – vše o osobních financích na jednom místě.