Je těžké být tchyní? Je snazší vycházet s vlastní dcerou než se snachou, nebo je to naopak? Asi jak pro koho. A mají to matky synů ve vztahu k vnoučatům těžší než matky dcer? Jak kdy, vztahy nelze paušalizovat.
Ve společnosti je zakořeněna řada stereotypů a mýtů, které často a zbytečně ovlivňují naše prožívání a chování. V tomto článku se na některé z nich zaměříme:
1. Matky dcer mají snazší přístup k vnoučatům než tchyně – snachy raději dávají děti svým vlastním matkám
Ano, v mnoha případech tomu tak může být. Nicméně také záleží například na místě bydliště. V nemálo případech je tomu tak, že dcera je fyzicky blíž své tchyni a tak pro ni bude daleko snazší vídat své
vnouče než pro matku. V určitých případech také hraje roli nejen fyzická, ale psychická blízkost. Mnoho dcer se s matkou neshodne. Jsou rozdílné povahy, mají rozdílné názory na výchovu, přetrvávají mezi nimi neřešené problémy, které plynou z jejich rozdílného vnímání světa. Přestože se spolu mají rády, nemohou spolu být déle pohromadě, je mezi nimi napětí a jejich společně trávený čas končí buď hádkami nebo výraznou nepohodou a nespokojeností na obou stranách. V takových případech může být tchyně vítaným společníkem – ovšem za předpokladu, že není konfliktní a zachovává určitá pravidla.
2. Dcery spoléhají na své matky emočně a častěji je žádají radu
Opět můžeme pouze konstatovat ano i ne, v mnoha případech tomu tak skutečně je. Přestože současný trend zrovnoprávnění matek a otců tomu není nakloněn, biologie stále velí, že o malé dítě se převážně stará matka. Péče o první dítě je pro většinu novopečených maminek velmi náročná a tak ocení téměř jakoukoli pomoc. Mnohdy opravdu velmi dobře ocení pomoc vlastních maminek, jsou jim blízké, důvěřují zkušenostem, které jsou jimi samotnými ověřené a důvěrně je znají. Nicméně někdy to může být i na škodu. Protože dcera matku zná, předjímá už její reakce, s nimiž nemusí souhlasit, mohou jí být nepříjemné a vlastně už dopředu svoji matku odsuzuje a nedá jí šanci se v roli babičky nově projevit. V tu chvíli to zase může mít tchyně o něco jednodušší. Jestliže snachu respektuje, podporuje její názory, způsoby výchovy a „pouze“ nabízí pomoc, může mít cestu k miminku kolikrát snazší než vlastní matka.
3. Tchyně jsou z péče o vnoučata vyloučeny
Dnešní maminky jsou ve většině případů velmi aktivní a "emancipované", takže se jim nechce zůstávat s dítětem doma a "stát u plotny". Rády se věnují jak své kariéře, tak svým koníčkům. To však vyžaduje pomoc a hlídání. Současné babičky jsou dnes většinou aktivní ženy, které mají do důchodu daleko. Mají svůj život, který je konečně svobodnější a volnější, svoji
práci, které věnují velmi mnoho času, a vnoučata už nepředstavují jedinou jejich životní radost. Je to tak dobře. Tudíž případná nabídka hlídání a pomoci od obou matek může být v důsledku velmi přínosná a mladá maminka je za ni často velmi vděčná.
4. Matky dcer se nemusí bát říci vlastní názor na výchovu, mohou snadněji kritizovat
Když je kritika podaná rozumně a konstruktivně, častokrát se nám snáze přijímá od lidí, kteří jsou nám přece jen emočně vzdálenější. Přinejmenším se v reakci setkáme s větším respektem a taktem. Matky to mohou "schytat" velmi přímo a i s "úroky" za minulé křivdy. I zde však platí, že základem je respekt a velká opatrnost v tom, co mladé matce chceme sdělit. Ve vztahu snacha – tchyně není nic horšího, než když to chce tchyně (ale též vlastní matka) vzít do vlastních rukou. Stát se prarodičem není někdy vůbec snadné.