velikost písma: A +/ A/ A -

Z milého vnuka přes noc negativním puberťákem

Autor: Kateřina Hollá | komentářů: 0

Vaše sladké milované vnouče, které se vám vrhalo do náruče, kdykoli jste přijeli na návštěvu, najednou kroutí očima a brblá si pro sebe něco nesrozumitelného. Používá výrazy "a co jako?" nebo "to neřeš". Není na pubertu ještě brzo? Co se stalo s jeho vlídností, proč je najednou tak protivné?



Ano, ano, všechno se zrychluje a tak i nástup puberty je daleko časnější. Už i desetiletí (a mají-li starší sourozence, i mladší) začínají odmlouvat, být drzí, negativní, naštvaní. Chovají se, jako by jim všichni ubližovali. Vysvětlení je celkem prosté, ve svém prožívání procházejí velkou změnou. Snaží se zjistit, kým vlastně jsou a co od života chtějí. Co se to s nimi děje, co to vlastně prožívají.

Už to na mne zase zkouší
Pozastavujete se možná nad tím, že přece i vy jste procházeli takovou změnou, stejně tak i vaše děti, ale s takovýmto chováním jste se rozhodně nesetkávali. Poněkud otřepané klišé, že doba je jiná, je v tuto chvíli celkem výstižné. Vztah rodičů a dětí se v posledních padesáti letech výrazně proměnil. Dříve byl rodič jednoznačná autorita a tak i dítě mělo větší respekt. Jeho chování bylo alespoň navenek v souladu s pravidly slušného chování, s rodiči se prostě nediskutovalo – možná si i vy vzpomínáte, jak jste uvažovali. Dnešní doba liberalismu přinesla i shovívavější postoj rodičů vůči dětem, dospělí snaží se mít ke svým potomkům daleko kamarádštějíš vztah, o věcech s nimi rozmlouvat. Prepubertální dítě však zdaleka neodhadne, zda je jeho způsob diskuse přiměřený. Nedokáže posoudit, že už své chování "přešvihlo". Jedná impulzivně a ne vždy je schopno si uvědomit, jaké může mít jeho chování následky. V zásadě nejde o promyšlené jednání, ale spíše impulzivní reakce na svět. A vrozenou obranou reakcí všech živočichů je buď útok nebo útěk. Jestliže vše, co mu říkáte, vnímá jako útok proti svému světu, bude jednat podle toho buď drzým výpadem či naštvaným odtažením. Každý mladý nutně potřebuje soutěžit s autoritou, nachytat vás při jakékoli chybě, dokázat, že je lepší, chce prosadit svoje potřeby, myšlenky a dokázat, že už si je svým vlastním pánem. A v bezpečí domova, mezi lidmi, kteří ho budou vždy a za jakoukoli cenu milovat, se dá nejlépe vyzkoušet, kde jsou určité hranice.

Co všechno na děti působí
Nezpochybnitelný je také vliv společnosti – mnohokrát už jsme četli, že k dětské agresivitě může přispívat filmové násilí. Také různé seriály, počítačové hry, nebo texty písní se vyžívají v tom, že je legrační a dostatečně dramatické, když se "vozíme" po někom druhém. Děti jsou často svědky ironických a cynických způsobů komunikce. Ve škole jsou označeny za "hustý", když si osvojí tón hlasu, který je nadřazený, pohrdavý vůči druhým a drzý vůči dospělým.

Napodobování a nedůslednost
Nikdo nechce vychovat rozmazleného spratka. Mnohokrát však to, co děláme či naopak neděláme, může k takovému chování přispívat. Rodiče jsou přetížení, přepracovaní a často touží strávit se svým potomkem čas bez hádek a konfliktů, takže drzou poznámku nechají být a rozházené oblečení raději uklidí. Současná doba také nepřispívá k formování charakteru, lidé, kteří jsou slušní, chovají se mile a druhým pomáhají, bývají často nazíráni jako hloupí a bez ambice, dnes je doba "ostrých loktů". Rodiče naučí děti diskutovat a obhájit své stanovisko, ale už je zapomínají učit, jak být asertivní, nikoli agresivní a nerespektující druhé.

Jak se z toho nezbláznit?

Nejúčelnější obrana proti negativnímu postoji je prevence, nikdy není pozdě na nápravu:

Za každým chováním je nějaká nálada
Je dobré hledat, co za konkrétním naštváním či odmlouváním "vězí". Někdy za "protivností" může být únava, nevyspání či větší stres ve škole. Strach či úzkost z nezdaru ve škole, z hádky s kamarádkou, z nejasností, co právě teď dělat, může vyústit v negativní chování. Prepuberťák si neumí přesně pojmenovat to, co se s ním děje, a jenom se necítí úplně dobře. A když jsou pohrdavý postoj, ironické poznámky a hrubá slova mezi dospělými v rodině běžné, puberťák je jistě bude napodobovat.


Snažte se zůstat klidní
Chování puberťáka je předvídatelné. Tudíž je vhodné a možné se na něj připravit. Jestliže se nenecháme "vytočit" nepřiléváme olej do ohně. Mnohokrát cílem dítěte je nás pouze naštvat, takže jestliže vyštěkneme "jak to se mnou mluvíš?" má nás tam, kde nás chtělo mít. Jedná se o boj o moc. Oproti rodičům máte tu výhodu, že nejste s dítětem tak často, že nejste vy odpovědní za neustálé napomínání, omezování a trestání a také, že přeci jen svým věkem máte přirozenější respekt. Je tedy potřeba uplatňovat nulovou toleranci pro nevhodné chování a velmi klidně a rozhodně trvat na tom, co říkáme. Jestliže dítě pokračuje v nevhodném chování je možné ho ignorovat či odejít a pouze říci, že až bude připravené mluvit s respektem, najde vás v kuchyni.

Rozeberte situaci potom, co dítě přestane být v afektu. Každý dospívající ocení, jestliže s ním člověk jedná rozumně, nenařizuje a o věcech s ním diskutuje. Jestliže přejde afekt je vhodné už klidně pohovořit o proběhlé situaci. Upozornit na to, co takové chování vyvolává. Ukázat dítěti, že jeho chování má důsledky, nejen ty, že bude potrestáno, ale také jak působí. Mluvit o tom, jaký z toho máte pocit – "mám pocit, že mě neposloucháš, že to, co říkám, ti přijde jako úplná blbost, je mi to líto, jsem z toho naštvaný, takové chování mě výrazně zlobí".

Je také možné pokusit se rozšířit obzor o důsledky jeho negativního chování na ostatní. Ukázat, například i na někom jiném, jak je takovéhle chování nepříjemné, jak to kazí náladu, co to s ostatními dělá. Například i to, že podle jeho chování ho budou hodnotit "ten je ale nevychovaný, zlý, sobecký, rozmazlený" a pro cizí lidi z hodnocení vychází i chování vůči němu "například ho nebudou mít rádi, nebudou ho zvát k sobě, nebude jim příjemné se s ním bavit".

Řekněte dítěti, že mu rozumíte, že se necítí dobře, že je naštvané, že něčemu nerozumí, ale že ho to neopravňuje k tomu mluvit drze, neslušně a přehlíživě. Jestliže potřebuje pomoc, musí si umět slušně říci. Jestliže nesouhlasí a vy trváte na tom, aby to udělal, neznamená to, že ho to opravňuje, aby s vámi neslušně mluvil.

Chování přináší důsledky
Jestliže nepomáhá domluva, musí následovat potrestání. Je důležité naučit dítě tomu, že jeho chování má své konsekvence – trestání je v kompetenci rodičů, s kterými je vhodné se na tom domluvit, vy ale také můžete odebrat výhody, které poskytujete vy.

Chvalte děti, když je to možné
Někdy je zapotřebí mít hroší kůži, abychom nevyskočili při první poznámce, ale vydržíme-li, dítě to přestane bavit. Podporujte chování, které po dítěti chcete. To znamená, že musíte být také vzorem. Ukazujte mu správný způsob řešení konfliktů. Ukažte mu, jak jednáte vy, když se necítíte dobře, když vás druhý štve a když chcete něco jinak.
 
 

Diskuze

Možnost přidání příspěvku k článku mají jen registrovaní uživatelé. Registrovat se můžete ZDE. Pokud jste již registrovaný(á) uživatel(ka), nezapomeňte se prosím přihlásit.