velikost písma: A +/ A/ A -

Nedovolte fobii, aby omezovala váš život

Autor: Helena Chvojková | komentářů: 0

Máte hrůzu z pavouků? Představa, že byste měli mluvit na veřejnosti, vám nahání husí kůži? Nejspíš si pěstujete fobii, která váš život omezuje, ať se vám to líbí, nebo ne. Zkuste se fobie zbavit, je to úleva!

Fobie jsou silné, přehnané a bezdůvodné úzkostné reakce na určité situace nebo jiné podněty. Na rozdíl od běžného strachu, který je přirozený a svým způsobem zdravý, je fobie psychická porucha. Člověk si svůj nesmyslný strach uvědomuje, ale nemůže ho vlastní vůlí zvládnout. Kdo to nezažil, nepochopí a zbytečně ještě stresuje postiženého tím, že mu domlouvá, aby se nebál. Fobii můžeme zdědit po předcích, odkoukat, nebo si ji vypěstovat. Na naší psychice se mohou podepsat i traumatické zážitky, třeba požár nebo pokousání psem. Už pouhé pomyšlení na našeho strašáka v nás vyvolává úzkost. Při konfrontaci s obávanou situací nebo objektem může dojít až k panickému chování.

Jak na ně
S fobií si zpravidla postižený sám neporadí. Na odborníka se lidé obracejí často až v pokročilém stadiu choroby. Každý si většinou pomáhá tím, že se spouštěčům svých stavů vyhýbá. Například aerofobici odmítají létat. Některé aerolinky nabízejí speciální terapii, při které se postižené pokouší strachu z létání zbavit. Nejdůležitější je zjistit konkrétní příčinu strachu, protože někdy se může jednat i o kombinaci – obava z výšky může být často zapříčiněna obavou z pádu a podobně.

Vlastní terapie vychází z toho, že je nutné postiženého nejprve naučit o strachu otevřeně mluvit. Následně je pacient postupně, po malých dávkách, vystavován strachu, který fobii vyvolává. Například lidé, kteří mají strach z injekčních stříkaček a odebírání krve, si nejprve prohlížejí injekční stříkačku s trochou krve na obrázku v časopise, později dostanou do ruky i opravdovou stříkačku. Cvičení vycházejí z faktu, že úzkostný stav nenarůstá do nekonečna a je-li pacient v kontaktu s obávanou situací po dostatečně dlouhou dobu, začne strach klesat. Někdy jsou nutná i antidepresiva. Ta ale tlumí jen úzkost a tělesné příznaky, avšak vyhýbavé chování se nemění. Dalším krokem je zvládání úzkosti a paniky pomocí speciálních relaxačních a dechových cvičení.

Na veřejnosti neceknu
V poslední době značně narůstá počet nejrůznějších sociálních fobií. Je to iracionální strach z přítomnosti ostatních lidí, z toho, že nás budou kriticky pozorovat a hodnotit, případně nás odmítnou. Lidé se sociální fobií touží učinit dobrý dojem, jsou však přesvědčeni, že udělají ten nejhorší. Proto se snaží vyhýbat společenským akcím, hovorům s těmi, koho považují za autoritu. Pocit méněcennosti se u nich s věkem prohlubuje, čím dál víc se uzavírají do sebe. Když už musí někdy vylézt ze své ulity, třesou se jim ruce, cítí sucho v ústech, je jim na zvracení, trpí průjmem, což jsou druhotné příznaky úzkosti.

Pokud na sobě pozorujete popsané příznaky, vyzkoušejte malý trénink doporučovaný psychology:
V autobusu nebo tramvaji pozorujte lidi a zkuste odhadnout, co dělají, co je zajímá, jací jsou. Zjistíte, že vám jsou podobní, že i oni mají své slabiny. Když si je takto odsunete z pozice soudců do lidské polohy, zmenšíte svou nejistotu a můžete se postupně pokoušet i o kontakt.

Kam dál?
Úsměv na tváři vykouzlíte světlem a barvami
Jak přistupovat ke kritice
Při depresi jezte mungo a chřest
Vnitřní mír pomocí jógy
 
 

Diskuze

Možnost přidání příspěvku k článku mají jen registrovaní uživatelé. Registrovat se můžete ZDE. Pokud jste již registrovaný(á) uživatel(ka), nezapomeňte se prosím přihlásit.