Šplhalka keřová a listovník obecný žijí na našem území odjakživa. Avšak zatímco většina pavouků nevykazuje žádnou aktivitu pod 5 °C, šplhalce a listovníkovi nevadí ani teplota bod bodem mrazu.
Stanislav Pekár a Stanislav Korenko z Ústavu botaniky a zoologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity zkoumali pavouky dva roky. Zjišťovali jejich využití v obraně proti škůdcům. V rámci výzkumu provedli experiment: ve speciálním boxu se stovkou pavouků snižovali teplotu, aby poznali spodní práh, tedy nejnižší možnou teplotu, jejich lovecké aktivity. Očekávali, že ustane při teplotě 0 °C. Listovník obecný byl ale lovecky aktivní až do -1 °C a šplhalka keřová (foto) až do -4 °C.
Mráz jako výhoda
Tím, že šplhalka s listovníkem nehibernují ani v mrazech, významně přispívají k hubení škůdců – živí se totiž spícím hmyzem. Oba pavouci patří k tzv. neselektivním predátorům, loví tedy široké spektrum hmyzu: mšice, ploštice, brouky i housenky. Teplota pod bodem mrazu jim poskytuje dvounásobnou výhodu: v chladných měsících prakticky nemají konkurenci, protože většina bezobratlých predátorů je inaktivní a spící kořisti v jejím zimním úkrytu je snadné se zmocnit.
Co umí nemrznoucí pavoučí tělo
Šplhalka a listovníci mají unikátní vybavení. Oba druhy vylučují do svých těl nemrznoucí látku
glykol a mají speciálně uzpůsobené trávicí ústrojí. To pravděpodobně odfiltruje vodu obsaženou v uloveném hmyzu, případně jsou vybaveni látkou, která v jejich těle zabraňuje tvorbě vodních krystalů. Výzkum ovšem přinesl i zjištění, že se šplhalka s listovníkem mohou požírat také mezi sebou, když větší jedinec uloví menšího. Do jaké míry je vzájemné napadání během zimy běžné, na to se entomologové z Masarykovy univerzity chtějí zaměřit v budoucích výzkumech.
Domovy pavoučích otužilců
Šplhalka keřová se vyskytuje ve střední a jižní Evropě, ale také v Asii. Listovník se vyskytuje po celé Evropě i na jiných kontinentech. U nás oba druhy žijí na celém území. Do domů se mohou uchylovat v zimě, jinak žijí v přírodě na stromech a keřích. Nevyhýbají se ani novým biotopům, jakými jsou například sady. Jejich
význam pro sadaře spočívá v tom, že přirozený boj proti škůdcům probíhá i v zimě. Z toho důvodu je nutné minimalizovat aplikace chemických postřiků i mimo hlavní sezónu. V tuto chvíli jsou navíc jedinými druhy „nemrznoucích“ pavouků, o kterých díky pánům Pekárovi a Korenkovi svět ví.
Informace poskytl doc. Mgr. Stanislav Pekár, Ph.D
Autor fotografie šplhalky keřové je Mgr. Stanislav Korenko
Kam dál?
LED - světlo pro lepší zítřek
Počítače přepisují lidskou řeč