velikost písma: A +/ A/ A -

Jak se můj otec zamiloval do zahrady

Autor: Redakce ŽijemeNaplno.cz | komentářů: 0

Monika, 26 let

Když se naši rozvedli, pořídil si táta zahrádku. Uchyloval se na ni před svojí samotou a na svůj kousek hlíny pěl jen samé chvály. Brzy jsem pochopila proč.

„Zahrada, holka, zahrada je v podstatě žena, která potřebuje vztah. Když se jí patřičně nevěnuješ, brzy ti zplaní a přestane rodit,“ vyprávěl mi vzletně. Jindy zase tvrdil, že zahrada je ideální milenkou pro stárnoucího muže, který dokáže ocenit její nenápadné, o to však trvalejší vnady. Buď jak buď, na svoje přírodní útočiště se vzdaloval čím dál častěji, až se tam nakonec málem odstěhoval.

Jednou mě otec požádal, jestli bych mu nepomohla vysadit živý plot. Jednalo se o dlouhých pětadvacet metrů, a protože táta je šetrný, naštípal si kdesi výhonky ptačího zobu, které chtěl do země napíchat. Můj úkol spočíval v tom, že jsem měla důkladně zavlažit půdu a následně v ní vykopat příkop na hloubku rýče. Zdálo se to docela jednoduché, ale brzy jsem pochopila, že žádná legrace to nebude. Hrbila jsem se nad nepoddajnou zeminou několik hodin a než jsem ji pořádně zkypřila, bylo už pozdní odpoledne. Pak nastoupil otec se svými výhonky, které něžně zapichoval do hlíny. „Není umění koupit někde vzrostlé túje a ty pak bez ladu a skladu naflákat do země. Umění je zadarmo si ten svůj plůtek vypiplat, takříkajíc od plínek! To si ho pak člověk jinak váží!“ poučoval mě při práci. Já osobně bych si radši koupila vzrostlejší sazenice, ale nechtěla jsem tátovi kazit radost, a tak jsem neříkala nic.

Když už jsme dodělávali poslední dva metry plotu, na sousední zahradě to náhle ožilo. Zpoza zelených záhonů se vynořily růžové plavky a hned za nimi blonďatá hlava jejich majitelky. „Dobrý dén, Bohoušku! Jakpak se dneska máme? Fajnově?“ zazpívala ta paní směrem k nám a já se napřímila, abych si ji prohlédla. Byla to asi pětačtyřicetiletá odbarvená žena, poměrně zachovalé postavy, která se usilovně snažila vypadat mladší. Napadl mě termín „stárnoucí slečna“. Otec se zatetelil blahem a taktéž zpěvně opáčil: „Děkuji za optání, Renátko, daří se mi skvěle!“ A spiklenecky na mě mrknul. Musela jsem se pousmát, jak ho konverzace se sousedkou potěšila. Paní Renátka nelenila a začala hned se svou zahradní gymnastikou. Tančila ladně mezi keříky rybízu a angreštu, skotačila jako rusalka v růžových plavkách po trávníku, a jen tu a tam se sehnula k zemi, jako by vytrhávala plevel. Po očku při tom sledovala, co na její výkon řekne táta. Ten úplně zkoprněl a od té chvíle neudělal nic. Okouzleně jen civěl k sousedům a tiše mi do ucha šeptal: „No řekni, není na tý zahradě krásně? Tomuhle se nic na světě nevyrovná.“

Nechtěla jsem ty dva roztoužené zahrádkáře rušit, a tak jsem tátovi řekla, že se radši půjdu projít k řece. „Jen klidně běž,“ vytrhl se na chvilku ze zasnění, „já ještě musím posekat trávník. Budu hotový asi tak za hodinu.“ A aniž čekal na moji odpověď, znovu obrátil zraky na svoji krásnou sousedku.

Když jsem se za necelou hodinu vrátila, naskytl se mi prazvláštní pohled: Otec jako šílený rejdil a řádil se sekačkou právě v těch místech, kde jsme před chvílí zasadili živý plot. Hlavu měl přitom vyvrácenou do pravého úhlu, div že si krk nezlomil, a očima bloudil po roztažené dece, na níž se opalovala Renátka. Samozřejmě, že nahoře bez. Zarazila jsem se v chůzi a překvapeně ho pár vteřin sledovala. Zjistila jsem, že je duchem nepřítomný, že jezdí pořád dokola po jednom místě. „Tati! Tobě snad přeskočilo! To snad nemyslíš vážně!“ zakřičela jsem dopáleně. „Vždyť jsem to ryla a sázela skoro půl dne?!“ Otec mě však přes hrkot sekačky neslyšel. Vytáhla jsem mu ji tedy ze zásuvky, a teprve když jeho stroj utichl, sklopil oči k zemi. Vzápětí bolestně vykřikl: „Jéžišmarjá! Kde je můj živý plot?! Že já jsem ho posekal?!“

Ano, bylo to tak. Náš živý plot díky krásné paní Renátce zahynul předčasně, nepřečkal ani jediný den. Protože mi ale otce bylo líto, nic jsem mu nevyčítala. Pochopila jsem, co mínil svým básnickým přirovnáním, že zahrada je vlastně žena, která potřebuje vztah.

Kam dál?
Jiří Ježek - nejlepší handicapovaný sportovec roku 2009
První český národní cirkus Joo
Nevěrník z Edenu

Posílejte nám vaše příběhy na adresu [email protected]. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme a autorům pošleme malou pozornost.

Zajímá nás, o jakých tématech chcete na našich stránkách číst. Zapojte se do průzkumu a spoluutvářejte web Žijemenaplno.cz s námi. Je to váš prostor a proto je pro nás důležité, abyste zde našli to, co vás zajímá. Dotazník naleznete zde.
 
 

Diskuze

Možnost přidání příspěvku k článku mají jen registrovaní uživatelé. Registrovat se můžete ZDE. Pokud jste již registrovaný(á) uživatel(ka), nezapomeňte se prosím přihlásit.