velikost písma: A +/ A/ A -

Z prodavačky uznávanou malířkou

Autor: Eva Brabcová | komentářů: 1

Malování je pro Zdeňku Holejšovskou od dětství velkým koníčkem, cesta k vysněnému povolání však nebyla jednoduchá. Dnes jsou její obrazy k vidění v evropských galeriích i za oceánem.



Paní Zdena miluje Posázaví. V jeho nádherné krajině prožila třináct let a hodně obrazů vzniklo právě tam. Dodnes se do tohoto krásného kraje ráda vrací.

„Malovala jsem už jako malá a moji učitelé podporovali výtvarný talent, který ve mně objevili. Naše rodina na tom ale nebyla finančně moc dobře, a tak jsem si o studiu školy uměleckého zaměření mohla nechat jen zdát a vyučila jsem se prodavačkou. Malování jsem ale neopustila a věnovala se mu ve volném čase. Zásadní vliv na mě měl krajinář Leopold Musil, s nímž jsem chodila pět let malovat do krajiny. Denně jsem několik hodin trávila venku bez ohledu na to, jaké bylo počasí. Ať pražilo slunce nebo mrzlo a mráz zalézal za nehty, pokud jsem malovala, nevnímala jsem to. Důležitý byl obraz, barvy a štětce.“

Od krajináře Leopolda Musila se paní Zdeňka hodně naučila, ale jak už to v životě bývá, jejich cesty se nakonec rozešly.
„Bylo mi asi 25 let, když mě kamarád vybídl, abych poslala snímky svých obrazů jeho známému, panu Carlosu Hahnovi, galeristovi v Buenos Aires. Moje práce se mu líbily a hned je koupil. Bylo to úžasné. Nejzajímavější však byla podmínka, jakou si při koupi stanovil - každý měsíc jsem pro jeho galerii měla namalovat dvacet obrazů! Byla jsem mladá s ohromnou chutí pracovat, a tak jsem na jeho podmínku přistoupila. Obrazů jsem dokázala namalovat i víc, chtěla jsem, aby si měl pan Carlos z čeho vybrat. Zákazníci v Argentině si přáli obrazy jasných tónů a s vysokou pastou. Pan Carlos měl navíc požadavek: obrazům musí rozumět každý.. Hodně a ráda jsem malovala lodě, kytice a domy. Za dobu naší spolupráci jsem do argentinské galerie Talleres de Pintura poslala prostřednictvím Artcentra kolem 200 obrazů. S panem Carlosem jsem se bohužel nikdy nesetkala, v roce 1981 zemřel. Po jeho smrti mi Artcentrum zprostředkovalo kontakt na jednoho galeristu v Tokiu. Dnes jsou moje obrazy k vidění v Japonsku, například v galerii ISETAN SHINJUKU či TOWO ART CENTER v Tokiu, TAKASHIMAYA v Kyótu, SOGO v Yokohamě či v galerii DIAMARU v Kobe.“

Z obrazů paní Zdeňky se těšili návštěvníci na výstavách v Kanadě, Švýcarsku či v Německu. Shodou náhod se při jedné z cest do Německa společně se svým mužem Ing. Pavlem Holejšovským seznámili s člověkem, který vyráběl zrcadla a obchodoval s nimi. Po dohodě se z nich stali společníci. Německý partner však po nějaké době zbankrotoval a oni založili vlastní firmu.

„Stali jsme se jedním z největších výrobců zrcadel v Čechách a významnou roli v tomto oboru zastáváme i na evropském trhu. Díky naší píli a hlavně díky mému muži, v němž mám skutečně oporu, se mi nakonec splnil i druhý sen: mít vlastní galerii.“

Původně bydleli v centru Prahy, firmu měli v Zelenči u Prahy. Každodenní dojíždění bylo časově náročné, a tak když se naskytla možnost bydlení v Horních Počernicích, což je okrajová část Prahy, neváhali. Při procházkách pěknou přírodou kousek od domu s jejich dvěma psy paní Zdeňka kromě relaxace nacházela i inspiraci pro svou další tvorbu.

„Pronajali jsme si tu prostory, provedli jejich rekonstrukci a vybudovali galerii Amirro. Vystavuji a prodávám tu obrazy nejen své, ale i dalších výtvarníků. Vybírám autory tak, aby každý měl jiný styl. Lidé se tu mohou setkat například s díly Olgy Vyleťalové, Ivana Straky, Jiřího Chadimy či profesora Ladislava Leitgeba. Profesor Leitgeb dnes již nežije, ale stále se dá říci, že je to svým způsobem moje „srdeční záležitost“. Velice obdivuji jeho obrazy. Pan Carlos mi v době naší spolupráce posílal fotografie právě těchto obrazů, které se mu moc líbily a těmi fotkami mi říkal: „takhle se to dělá!“ Shodou okolností jsem díky onomu japonskému galeristovi měla možnost pana profesora osobně poznat. Radost jsme měli oba dva. Já ze setkání a seznámení s ním, on z toho, když jsem mu ukázala fotografie jeho obrazů, které jsem si dlouhé roky střádala a které pro mne měly cenu jako pro kartářku její karty.“



V galerii jsou ke shlédnutí i ke koupi nejen obrazy a zrcadla, ale také keramika - například z Maříže u Slavonic - nebo proslulé a krásné Tiffaniho lampy od Věry Křesadlové - Formanové. Paní Zdeňka zde pořádá také řadu akcí. Některé z nich svým neopakovatelným způsobem uváděla i její dcera Lucie. S redaktorkou Helenou Dubničovou a dramaturgem Janem Kolářem z Českého rozhlasu 2 v galerii postupně natočili několik pořadů s názvem „Za zrcadlem“, které uváděl Jiří Suchý s Jitkou Molavcovou. Mezi hosty byli např. Vlasta Průchová, Bára Hrzánová, Bořivoj Navrátil, Jaroslav Dušek, Jaroslav Svěcený a mnozí další. Když nemaluje, ráda v galerii pobývá, neboť z kontaktu s návštěvníky má potěšení.
„Hodně lidí se k nám vrací buď udělat si radost další koupí, nebo si jen tak popovídat. Některá naše přátelství vznikla právě zde. “

Stránky Z. Holejšovské: www.holejsovska.cz
 
 

Diskuze

Možnost přidání příspěvku k článku mají jen registrovaní uživatelé. Registrovat se můžete ZDE. Pokud jste již registrovaný(á) uživatel(ka), nezapomeňte se prosím přihlásit.