velikost písma: A +/ A/ A -

Láska na dvou kolech

Autor: Zuzana Ptáčková | komentářů: 0

Kolu propadl blatenský rodák František Šesták už v dětství. A věrný mu zůstal po celý život. Tedy skoro po celý život, ať už jako aktivní sportovec nebo turista. Jak sám říká, cyklistika mu přinesla spoustu krásných zážitků i přátelství.



„Na kole jsem začal organizovaně jezdit v Sedlici jako žák a dorostenec. Byla tam taková cyklistická líheň talentů,“ začíná své vyprávění a hned s úsměvem a zbytečně skromně dodává: „Nemyslím tím sebe, ale vzešlo odtamtud hodně zvučných cyklistických jmen, která pro mě představovala velké vzory – Mirek Krejčí, Standa Říha, Ruda Válek nebo Honza Veselý. Znal jsem se i s baronem Christianem Battagliou z Bratronic. To byl náš vzor největší. Ale jak tak šel život, koupil jsem si motorku a na kole jsem jezdit přestal. Pak jsem se oženil, to se na kolo taky moc nedostávalo. Vrátil jsem se k němu až kolem padesátky. Byl jsem po operaci kolene, navíc jsem měl deset kilo navíc a doktor mi kolo doporučil jako rehabilitaci. Znovu jsem mu propadl. Závodil jsem pak ve veteránských kategoriích, i v těch vyšších, a docela úspěšně.“

Návrat se vší vervou
Svůj návrat do sedla bicyklu pojal František Šesták se vší vervou a elánem. Ze závodních tratí časem přesedlal na cykloturistiku a na kole objel už úctyhodný kus světa. V roce 2005 se inspiroval pověstnou cestou Lva z Rožmitálu, kterou ve své povídce Z Čech až na konec světa popisuje Alois Jirásek. Za šedesát dní dojel se svým častým souputníkem Františkem Hejtmánkem z jihočeské Blatné na mys Finisterre, který byl dříve považován za konec světa. A pak samozřejmě zpátky. Ujeli přes šest tisíc kilometrů a František Šesták o tom napsal knížku Z Čech až na konec světa – Svatojakubskou cestou na mys Finisterre. Vydal ji vlastním nákladem a sám ji také rozprodal. „Bylo to dva a půl tisíce výtisků a už je celý náklad rozebraný. Uvažuji proto o druhém vydání,“ říká.

V roce 2007, když mu bylo šedesát šest let, se František Šesták vydal napříč Amerikou. „Vyjeli jsme z Los Angeles do Chicaga a jeli jsme po slavné a dnes už historické Route 66. Ujeli jsme přes čtyři tisíce kilometrů prostředím, které je pro nás úplně nezvyklé – pouště, hory... Bylo to docela náročné a dobrodružné. Naštěstí jsme to přežili ve zdraví. Rád dneska vzpomínám na setkávání s krajany.“ I o svém americkém putování napsal František Šesták knížku, která teď čeká na své vydání.

Na kole se vypravil také do Paříže: „Předloni otevírali panevropskou cyklotrasu mezi Prahou a Paříží. Udělal jsem si tam takovou prvojízdu. Asi i díky tomu a také kvůli tomu, že často dělám pro veřejnost různé besedy, si mě vybrali jako doprovod pro europoslance Edvarda Kožušníka. Ten totiž slíbil, že bude-li zvolen do evropského parlamentu, pojede na první zasedání do Štrasburku na kole. Doporučili mě z redakce Cykloturistiky. Asi i proto, že jsem v důchodu a mám čas. Myslím, že jsem panu Kožušníkovi cestu docela obohatil, protože jsem ho navedl právě na novou panevropskou cestu a většinu trasy jsme jeli po cyklostezkách, což bylo příjemné.“ S Edvardem Kožušníkem absolvoval téměř devět set kilometrů dlouhou cestu za třináct dní.



Po stopách železné opony
Loňský rok byl pro Františka Šestáka obzvlášť bohatý na události. S Františkem Hejtmánkem se rozhodli oslavit dvacet let od pádu železné opony v sedle svých kol. „Oba jsme pamětníci té doby a tak jsme ji chtěli trochu připomenout lidem, někteří na ni rádi zapomínají. Nebo mladým, kteří o ní vůbec nic nevědí a to, že mohou kamkoliv cestovat, berou jako samozřejmost.“
Svou cyklistickou pouť po stopách železné opony odstartovali v německém Travemünde, pokračovali po německé a rakouské hranici a po hranici mezi Itálií a Slovinskem až do Koperu. „Cestou jsme jenom nekopírovali hranici, ale dělali jsme různé odbočky na obě strany, všude tam, kde bylo něco zajímavého, aby to nebylo jenom o „dělání“ kilometrů.“
Těch kilometrů na cestě, která trvala více než měsíc, ujeli skoro dva tisíce šest set.
Na jedné ze svých výprav se Fratnišek Šesták vydal s kolegou Františkem Hejtmánkem za svým patronem do Itálie: „Protože jsme oba Františkové, tak jsme dojeli do Assissi za svatým Františkem.“ Zvládl také tři sta kilometrů dlouhý cyklistický non-stop maratón ve Švédsku, kde startovalo dvacet tisíc účastníků.

Krása návratů domů
O svých cestách píše František Šesták články a pořádá přednášky – když mu ovšem zbývá čas. Většinou ho totiž tráví v sedle svého kola. S oblibou třeba překonává alpské průsmyky. Zdolal jich už více než stovku. A cyklistickou sezónu každoročně končí silničním maratónem Král Šumavy.

Ale jak zdůrazňuje, nejezdí jenom velké trasy. S kolegou Hejtmánkem rádi podnikají i kratší výlety po Čechách a libují si, jak je u nás krásně. „Někdy si říkáme, že už nikam moc daleko nepojedeme. Jenomže pak nás zase něco chytne a jedeme znovu. Na těch cestách jsou totiž nejkrásnější návraty domů,“ říká devětašedesátiletý František Šesták, který se od konce loňského roku za své cestovatelské a spisovatelské aktivity těší ocenění významný rodák.

Kam dál?
Jiří Ježek - nejlepší handicapovaný sportovec roku 2009
Naše Barbie - Lenka Kuncová
Cyklistika pomáhá při depresi i nadváze
 
 

Diskuze

Možnost přidání příspěvku k článku mají jen registrovaní uživatelé. Registrovat se můžete ZDE. Pokud jste již registrovaný(á) uživatel(ka), nezapomeňte se prosím přihlásit.