TÉMA TÝDNE – JÓGA:
Byt Zdeny Bronislawské-Deylové je místo, kde jako by se zastavil čas. Každý předmět tu má svou historii a každý něco připomíná. Ať už léta strávená na prknech Národního divadla v Praze nebo pobyt v Indii i Austrálii, který Zdenu zásadně ovlivnil.
V letech 1951 až 1972 působila jako sólistka baletu Národního divadla. Věnovala se ale také koncertní taneční činnosti - specializovala se na španělský a indický tanec. Jako jedna z prvních začala vyučovat hatha-jógu. Studovala v Indii v Bihárské
škole jógy v Monghyru a z této školy získala aprobaci pro výuku hatha-jógy. Jejím guru byl zakladatel školy Paramahamsa Satyanda Sarasvati. Napsala knihy Joga – slnečná cesta ku kráse a zdraviu a Joga – svetlo poznania a také vydala tři sbírky básní. Život Zdeny Bronislawské by vydal na román.
Narodila se v Bratislavě. Ve vile s rozsáhlou zahradou, kterou postavil otec, prožila krásné dětství. Pak ji ale osud zavál do Prahy.
Její dědeček z matčiny strany Eduard Žďárský byl starosta Žižkova. Za jeho působení se postavil kostel svatého Prokopa, sokolovna a žižkovské lázně. Právě na Žižkově bydlí Zdena Bronislawská od devíti let.
Protančila jste celý život. Vy jste zřejmě nikdy nezapochybovala o tom, co chcete v životě dělat.
Ne. V tom jsem měla vždycky jasno. Už jako pětiletá ještě v Bratislavě jsem tančila třeba na ulici, jakmile jsem slyšela hudbu. Mým prvním učitelem tance tam byl baletní mistr František Kamenář. Ve dvaceti letech už jsem byla angažovaná do baletu Národního divadla v Praze. Odtamtud jsem odcházela v roce 1972 na volnou nohu. Ve třiaosmdesátém jsem jela na velké tříměsíční turné do Austrálie, pak na půl roku do Bulharska a
Polska.
Čtěte také: Vnitřní mír pomocí jógy
Vaší velkou vášní byl španělský tanec. Co vás k němu táhlo?
Nevím, ale vždycky mě neodolatelně přitahoval. Abych viděla taneční styl flamenco na vlastní oči, jela jsem do Barcelony.
Když jste dostala angažmá v Národním divadle, bylo vám dvacet. Za jakých okolností jste tam přišla?
Byla jsem sólistkou v libereckém divadle a pak jsem byla angažována do Státního divadla v Ostravě, kde byl baletním mistrem Emerich Gabzdyl. Za působení baletního mistra Saši Machova jsem úspěšně prošla konkursem do baletu Národního divadla. Měla jsem ale roční čekací lhůtu, než sólová tanečnice paní Holečková odešla na ministerstvo kultury jako úřednice. Jenomže byly doby třeskutého
socialismu a Sašu Machova začali obviňovat z kdečeho: hlavně přetřásali jeho působení v Anglii, až ho dohnali k sebevraždě. Po něm nastoupil jako šéf baletu sólista Vlastimil Jílek, vynikající tanečník a choreograf. Mezitím se ovšem zapomnělo, že jsem udělala konkurs. Až moje kolegyně z Ostravy, později sólistka Národního divadla, na to upozornila a já byla konečně angažována.
A nakonec jste v Národním strávila dvacet let.
Ano, a bylo to krásných protančených dvacet let.
Ve čtyřiceti letech jste Národní divadlo opustila, ale tančit jste nepřestala.
Dalších patnáct let jsem pokračovala v koncertní taneční činnosti. Spolupracovala jsem se třemi kytaristy, kteří mě hudebně doprovázeli. S Františkem Mazalem, Bohumilem Rendlem a Janem Mikešem. Koncertní činnost jsem se věnovala i souběžně s angažmá v Národním divadle, ale to jsem si na zájezdy musela brát dovolenou. Vystupovala jsem několikrát i s orchestrem Karla Krautgartnera, kde jsem zaskakovala za jeho tehdejší manželku tanečnici Elen Tanasco.
Ve dvaceti letech jste se také provdala za Rudolfa Deyla mladšího. Jaké to bylo manželství?
Dva roky jsme spolu chodili a pak jsme se vzali. Rudolf byl moje první láska. Byli jsme spolu sedm let. Pak přišly nějaké neshody a rozvod.
Znovu už jste vdát nechtěla?
To je těžké. Nebylo mi dáno založit rodinu. Měla jsem také tajného přítele. Celých dvanáct let. Jenomže moje matka nade mnou „držela ochranou ruku“. Absolutně mě nechtěla ztratit.
Kudy vlastně vedla vaše cesta k józe?
Zajímala mě už v
dětství. Mé tety se zajímaly o východní filosofii. Zdědila jsem po nich hodně knih. Tam jsem poprvé viděla fotografie ásan hatha-jógy a začala jsem je cvičit. Důležité pro mě bylo setkání s paní Louisou Osius Zábranskou, Čechoameričankou, rodačkou z Vodňan, která měla na Miami Beach kosmetický salón spojený s výukou jógy. Ta mě zasvětila do jejích směrů.
Vy jste se dokonce kvůli józe vypravila až do Indie.
Unitaria pozvala paní Ma Yogashakti, spoluzakladatelku Bihárské školy jógy v Mohghyru, do Prahy. Představili mě jako tanečnici a ona mě požádala, abych něco zatančila. Tak jsem zaimprovizovala na hudbu Rimského Korsakova z baletu Šeherezáda a ona mi nabídla bezplatný pobyt ve škole na neomezenou dobu. Jenže ta neomezenost měla svá omezení. Nesměla jsem být z Národního divadla pryč déle než tři měsíce.
Tančila jste v Indii?
Měla jsem v Bombaji v Bhulabai Desai Auditorium velký taneční koncert ve prospěch školy, který vydělal čtyřiadvacet tisíc rupií. V Indii přikládají tanci velký význam. Naučila jsem se tam dva klasické indické tance: Púdža – tanečního stylu kathak a Apsara, to je nebeská nymfa. Indické tance vyjadřují příběh a vyučují se pět nebo šest let. Mne tyto tance naučili za týden indičtí tanečníci a choreografové Inder Kumar a Kelu Nayar. Jenže já byla profesionál, takže to nebylo tak těžké.
Příznivci jógy vás dobře znají, ale ne každý ví, že jste vlastně průkopníkem jógy u nás, že jste sem přinesla spoustu cenných vědomostí.
Po návratu z Indie jsem uspořádala několik
kursů. Nerada učím větší počet žáků. Snažila jsem se předat zkušenosti individuálně. Formou učitel – žák (guru – šišja).
Žijeme v křesťanském klimatu. Vnímají tady lidé jógu v jejím pravém smyslu? Nebo jsou jinak založení?
Myslím, že jsou jinak založení. A často, i když hatha-jógu cvičí, jde jim například jen o to, udělat šíršásanu (stoj na hlavě). Ale proč ji dělají? Mnozí to ani nevědí. Říká se, že částečně zastavuje stárnutí. Proces stárnutí se dá vyjádřit symbolickým přirovnáním ke kapce somy, která nepřetržitě padá z oblasti bindu (temeno hlavy) do oblasti břicha, manipúra čakry, kde ji spaluje
oheň. To je vlastně princip žláz s vnitřní sekrecí. Když se to vše při stoji na hlavě obrátí, celý proces se na chvíli zastaví. Proto se říká, že se jógou
mládne.
Jak snáší krásná žena, která se celý život živí něčím tak krásným jako je tanec, stáří? Pomáhá vám i v tom jóga a její filosofie?
Těžká otázka a na ni odpověď. Některým ženám pomáhá naplnění života v
rodinných vztazích, mně moje umělecká realizace. Říct, že na věku nezáleží, by bylo pokrytectví. To by byla póza a na to já nejsem. Dočasnost a prchavost času, to je vznešené uvědomění.
Tanec prezentuje krásný zjev, baletní techniku a mládí. Když je člověk starý a ledacos ho bolí, nemůže tvrdit, že je stejně šťastný jako když byl plný sil.
Máte za sebou úspěšnou taneční kariéru, mluvíte několika jazyky, napsala jste knihy o józe a sbírky básní, píšete do jogínského bulletinu publikovaného Satyanda Joga Centre Prague, kde zastáváte funkci místopředsedy a přitom o sobě říkáte, že jste, dle společností uznávaných titulů, nic nedokázala.
Nebyl čas. Od sedmnácti jsem byla v angažmá jako sólová tanečnice. Tanec byla moje láska. A já jsem šťastná, že jsem protančila život.
Kam dál?
Vnitřní mír pomocí jógy
Nedělní čaje jsou stále v kurzu
Kde všude jsou „Senioři vítáni“?
Než ho zničil sex, ovládal světové dění
Konec dorovnávání slovenských penzí
Cvičíte jógu nebo chcete začít? Podělte se o své zkušenosti, úspěchy a zkuste inspirovat oststní svým příběhem. Své příspěvky vkládejte do diskuze nebo na facebook. Zde si můžete poslechnout odkazy na relaxační hudbu, kterou doporučují naše čtenářky.