TÉMA TÝDNE – PSYCHO:
Dana Linkeschová je bytostná pedagožka. Svou profesi, poslání i koníček vidí jako most, který umožňuje druhým lidem přejít za svým cílem, za svým snem.
Skleněný strop
Organizuje semináře rozvoje osobnosti, kde spolu s dalšími lektory vytváří jedinečný prostor pro růst a vzájemné sdílení prožitků, pro zastavení se a přehodnocení vlastních priorit. A to, že osobně může být u takového „člověčího přerodu“, skromně považuje za svůj největší úspěch. Z praxe ví, že schopnost něco v našem životě změnit, je jen tady a teď. Jestli si myslíte, že je Dana Linkeschová nezáživná profesorka, jste na omylu. Každé své vyprávění dokáže prošpikovat spoustou metafor, vtipnými bajkami a „příhodami z natáčení“. Třeba tou o bleším cirkuse.
„Bleší cirkus už zřejmě neexistuje, ale viděla jsem ho na fotkách. Jedna řada blech skáče například jeden metr, druhá o něco míň a ostatní sotva pár centimetrů. Přitom blecha je hmyz, který dokáže vyskočit normálně až do dvaceticentimetrové výšky a překonat tak délku svého těla 150krát. Jak je to možné? Blechy se cvičily tak, že se daly do akvária se skleněným stropem. A protože brzy zjistily, že lze vyskočit jen do určité výšky, naučily se skákat tak, aby jim to nezpůsobovalo bolest. A to jim zůstalo, i když už tam žádné sklo nebylo.“ Podobně má mnoho z nás takový svůj skleněný strop ze starých nánosů příkazů, předsudků nebo automaticky přejatých modelů. Jak ale proskočit ono neviditelné sklo?
„Máš hlavu? Tak ji používej!“
Naučím tě chytat ryby
Termín
neurolingvistické programování (NLP) zní trošku jako ze sci-fi románu. Přesto označuje podstatu seminářů, které Dana organizuje ve své firmě ULURU.
„Vlastně jde o to, používat hlavu jinak, než ji obvykle používáme.“ Učí, jak nasměrovat naše myšlení tak, aby pracovalo pro nás a ne proti nám. Často si neumíme zorganizovat čas, bojujeme se
stresem, nemocemi, zátěží z minulosti. Mentální trénink nabízí nástroje a metody, jak dosáhnout svých cílů nejefektivnějším způsobem.
„Pomáhám lidem tak, aby si pomohli sami. Protože chytíš-li mi rybu, dáš mi jídlo na jeden večer, ale naučíš-li mě ryby chytat, dáš mi jídlo na celý život.“
Čtěte také: Psychowalkmany jsou psycho!
Zajímalo mě, co nasměrovalo její životní dráhu.
„Kdysi jsem hodně trpěla migrénami. Lékař však konstatoval, že se s tím nedá nic dělat. Pamatuji si na jeho slova – tak holt patříte k lidem, co trpí migrénami. To mě zvedlo ze židle!“
Rozhodně se s tím nehodlala smířit a její kroky vedly rovnou na seminář pozitivního myšlení, tehdy pořádaný Zlatou myslí v Liberci. Přiznává, že se jí tam vůbec nelíbilo a ani nevěřila, že to bude mít nějaký smysl. Mělo. A nejen to, ve Zlaté mysli začala pracovat jako instruktorka a neurolingvistické programování se stalo nedílnou součástí jejího života.
Nejlíp bych si rozuměla se Sokratem
Práce s lidmi se vine jejím životem jako červená nit. Začínala jako instruktorka a vedoucí skautského oddílu, trénovala i sportovce. Později koučovala manažery, vyškolila lektory nejrůznějších oborů. K tomu všemu působí už 28 let na vysoké škole v Brně. Celoživotně ji zajímají pedagogické metody, jak učit a jak se naučit.
„Nejvíc mě ovlivnili moji rodiče, kteří jsou oba kantoři. Od mala jsem měla spoustu otázek a nikdo mi v nich nebránil. Pak jsem objevila knížky a láska k nim mě dovedla až ke studiu knihovnictví.“ Dana prozradila, že se za knihovnických studií hodně zajímala o filozofii. Nejvíce ji oslovili staří Řekové, protože
„tehdy ptát se bylo považováno přímo za důstojné.“ Otázky filozofické vystřídaly otázky etické. Svou pedagogickou dráhu začala na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně (obor lékařská etika, estetika a filozofie). V té době se také dostala k ezoterické literatuře. Po deseti letech nějaký čas pracovala jako lektorka ve firmách u nás i v zahraničí. Pak přešla na Vysoké učení technické, kde učí dosud. V posledních deseti letech ji tedy zaměstnávají otázky výukových metod, managementu, řízení a komunikace. A jak se promítá její
hobby do práce vysokoškolské profesorky?
„Vždycky svým studentům říkám: Když si pustíte televizi, uvědomte si, že svět není takový. Respektive je taky takový, ale ne jenom takový.“ Zkrátka nabízí svou moudrost tomu, kdo je schopen naslouchat.
Čtěte také: Masaru Emoto: odhalil tajemství vody
Toužíte se vzdělávat i v pokročilém věku? Přečtěte si články v rubrice Vzdělávání. Zaujmout vás mohou i aktivity, které pro seniory organizuje celá řada zařízení napříč ČR - naleznete zde.
Zbraně hromadného tvoření
Požádala jsem Danu, aby prozradila něco o svých
seminářích. Všichni víme, že v sobě máme skryté rezervy, ale co to přesně znamená a jak je můžeme využívat?
„O jejich objevení a aktivizaci je právě základní víkendový seminář.“ Účastníci se naučí různé mentální techniky k dosažení vlastních cílů. Své dojmy a zkušenosti si mohou vyměnit na pokračovacím semináři. Jednou ročně je také zakončen přechodem po žhavém uhlí. A další témata?
Komunikace, hudba v nás, týdenní letní semináře a semináře o partnerství. Je z čeho vybírat.
„Nejlepší, co umíme, je devítiměsíční Cesta k sobě. To není náhoda, za devět měsíců se narodí nový člověk.“ Seminář se pořádá jednou za tři roky, účastníci se scházejí vždy jeden víkend v měsíci.
„Člověk se může posunout daleko dřív a dál díky dynamice celé skupiny. Dostáváme se až na úroveň prožitku.“
A na závěr – jaké je její krédo?
„Vždycky udělej svoje best a ptej se: Co by teď udělala Láska?“
PhDr. Dana Linkeschová, CSc.
Narodila se, žije a vyučuje v Brně. K původnímu vzdělání v oboru knihovnictví a teorie kultury přibyla pedagogika, etika a estetika. Také řada postgraduálních kurzů v oblasti koučování, komunikace, asertivity, one brain, NLP, systemických konstelací apod. Své zkušenosti čerpá z pracovních a studijních pobytů nejen v Evropě, ale i v Austrálii, Rusku či Čečensku, Kazachstánu, USA nebo Thajsku. V současné době je odbornou asistentkou Ústavu stavební ekonomiky a řízení na FAST VUT Brno. Vyučuje zejména podnikový a personální management, psychologii, otázky mezinárodní a marketingové spolupráce. Intenzivně se zabývá pedagogikou a metodami výuky, dále komunikací, motivací a
prací s lidmi. Je vdaná a má tři děti. Více na www.uluru.cz.
Foto: archiv Dany Linkeschové
Kam dál?
Miloslava Bursíková: Dejte o sobě slyšet
František Malotín: S flétnou i za objektivem
Z prodavačky uznávanou malířkou
Věra Machoninová: Věřím v další generaci
Jak získat zpět ztracené sebevědomí