„Nad čím přemýšlíte? Můžu vám poradit?“ zeptal se číšník na letní zahrádce, kde jsem sepisovala otázky pro Ing. Pavla Bradáče, majitele Školy pracovní a zábavné kynologie. „Možná ano, máte psa?“ „To ne, akorát uštěkanou ženskou,“ řekl lítostivě.
O několik dnů později jsem na něj vzpomínala.
Ve výcvikovém středisku v Herolticích u Tišnova jsem na vlastní oči viděla, že uštěkanost může takřka z minuty na minutu ustat a neposlušného psa lze vycvičit na počkání nebo do několika dnů. Nenásilně – stačí jen vědět, jak na to.
Základní chyby v komunikaci
Tyto proměny se odehrávají pod vedením a dohledem Ing. Pavla Bradáče a jeho spolupracovníků. Pozornost není zaměřena na předělání psa, ale člověka. V naprosté většině případů to totiž není pes, kdo dělá něco špatně, ale jeho pán. Podle Pavla Bradáče je největším kamenem úrazu ve vztahu člověka a psa komunikace. Jako bychom zapomínali, že pes je jiný živočišný druh. Na svého čtyřnohého přítele uplatňujeme lidské komunikační prostředky a uvádíme psa ve zmatek, činíme mu naše povely nepochopitelnými, takže na ně pes nezřídka rezignuje. Často také nechtěně psa vedeme k chování, které si přejeme potlačit – kňučí-li například pes v dopravním prostředku, naše chlácholení mu vysílá signál „děláš to dobře, pokračuj v tom“. Přestože tedy pes často pouze neví, co po něm vyžadujeme, působí na nás dojmem neovladatelnosti. To dále způsobuje naši i psí vnitřní nepohodu, a časem i nevraživost. Když pak člověk přikročí k tělesným trestům a donucovacím prostředkům, pouze vystupňuje stres a neochotu psa ke spolupráci, sníží jeho výkon a navíc naruší vztahové pouto.
Kdo je tady pán?
Rozetnout tento bludný kruh je pouze v moci člověka. Dokážeme to tehdy, když se svému psovi staneme vůdcem smečky, získáme jeho důvěru a naučíme se vydávat srozumitelné signály o tom, co jako jeho autorita schvalujeme a zakazujeme. Všechny tři aspekty kráčí ruku v ruce. Dominantní postavení získáme, když o všech
aktivitách, ať už jde o krmení, venčení, tempo a směr
procházky či mazlení rozhodujeme my, a to takovým způsobem, aby nás pes začal vnímat jako přirozenou autoritu. Všechny vjemy pocházející od člověka musí být pro psa neutrální nebo příjemné, aby si svého člověka nikdy nespojil s nelibostí nebo pocitem ohrožení.
Přečtěte si také: Vodicí pes a nevidomý musí být sehraná dvojka
Srozumitelné signály a pozitivní motivace
Výcvik i výchovu psů proto Škola pracovní a zábavné kynologie vede zásadně bez použití škrtících obojků, vycukávání, vyklekávání či jiných
stresorů a trestů. Účastníci se zde zato rychle naučí jak pracovat s pamlsky, pozitivní motivací a jak psa efektivně chválit. Cvičení bývají bezdotyková, povoleno je pouze správné pohlazení. Důležitou složkou je naopak práce s hlasem, zejména výškou a intonací, které psovi předávají informaci o našem postoji k jeho chování mnohem víc než obsah slova nebo hlazení. Cvičení se hodnotí jako úspěšné, když se psovi líbí a člověk při něm správně jedná. Potom zpravidla stačí pět takto provedených úkonů a pes je schopen fungovat žádoucím způsobem, protože situaci rozumí, osvědčuje se v ní a díky jasné komunikaci s člověkem ho práce baví.
Přečtěte si také: Čivava je milý a nenáročný společník
Problematický není jen pes ale i jeho pán
Do kynologické školy Pavla Bradáče můžete přijít i se psem, který skutečně dělá starosti. Možná „vyjíždí“ nebo napadá jiné psy, ignoruje vás, utíká, rve se, je hyperaktivní, nepřiměřeně bojácný nebo má za sebou špatnou zkušenost. Takzvanému problematickému psovi i jeho majiteli se zde dostane individuálního přístupu, dešifruje se původ obtíží a navrhne postup, jak je odstranit. Pes možná provokuje ostatní psy jen když je na vodítku a má za sebou naši autoritu. Rozkousané věci v
bytě možná neznačí neurózu či přemíru
energie, ale třeba psa neumíme správně vytížit. Vyštěkávající pes může vypovídat o tom, že jsme pozbyli naši pozici vůdce smečky a podřídili se režimu psa. V každém případě i psi, se kterými si jejich majitelé dlouho nevěděli rady, zde procházejí rychlou proměnou. Není výjimkou, že pes, který do Heroltic přijel vrčící, těsně uvázaný na vodítku a s náhubkem, za dva tři dny bez rizika volně a bez náhubku pobíhá po areálu.
Přečtěte si také: Můj pes je stopař mobilů
Ukaž mi, jak se chováš ke svému psu a já ti řeknu, jaký jsi
Výcvik působí zázračně, ale není jako kouzlo, které vyprchá. Poslušný, zvladatelný a hodný pes nám zůstane tak dlouho, dokud sami vytrváme u zásad, které podporují u psa naši autoritu, prohlubují jeho důvěru v nás a budují nám se psem
vztah. Psi a jejich majitelé z celé České republiky, Slovenska i Polska se do Heroltic rádi vracejí. Podle jejich slov je to jediné místo, kde psa nejsou nuceni při cvičení trestat, kde se se psy nenakládá mechanicky a kde psí schopnosti přímo rozkvétají před očima. Nevěříte-li tomu, nezbývá než se přijet přesvědčit. Mě jen napadá, že kratší pobyt v Herolticích by prospěl všem, včetně číšníka z oné letní
zahrádky. Psi jsou totiž zrcadla člověka, dávají nám jedinečnou možnost vidět, jak působíme, a důvod přemýšlet nad postupy, které uplatňujeme v interakcích a chování. Naše snaha je pak odměněna nejen kvalitnějším parťáctvím se psem, ale ozdraví i naše vztahy s okolím.
Kam dál?
Zvířecí záchranka - rychlá pomoc pro mazlíčky
Vybíráme kočku
Pejska, kočičku nebo třeba leguána?
Měli jste někdy problémového psa? Přemýšleli jste o tom, zda je chyba ve vašem čtyřnohém kamarádovi nebo také ve vás? Využili jste někdy služeb profesionálního výcvikového střediska? Jak jste situaci nakonec vyřešili? Napište nám svou zkušenost na [email protected], do fóra nebo pod článek.