Praštili jste se přes kapsu a koupili si nové auto? To vás asi nepotěší fakt, že ve chvíli, kdy jste otočili klíčky, ztratilo vaše auto téměř třetinu své ceny.
Za peníze, které stojí nové auto, je v řadě případů možné pořídit mezi
ojetými vozidlo o třídu vyšší a často ani nijak závratně staré. Má to ale jeden velký háček – jsme závislí na tom, co nám o autu prozradí prodávající. Ten většinou rád některé věci nezmíní – třeba že je auto po bouračce. Můžeme mít štěstí a koupit dobrý kousek, který nám za slušnou cenu bude dlouho a dobře sloužit.
Hop nebo trop
Laik však většinou nemá šanci odhalit žádnou utajenou závadu a stoprocentní jistotu, že v útrobách auta nečíhá žádné skryté překvapení, mnohdy nezaručí ani posouzení od někoho, kdo se v autech vyzná. Jistý si člověk nemůže být v podstatě ničím. Zárukou není ani servisní knížka – málokterý doklad je falšován tak často. O pochybných praktikách autobazarů už si cvrlikají vrabci na střeše, varují před nimi noviny. Třeba stáčení počítadel kilometrů se u nás stalo téměř národním sportem. Podle zjištění Sdružení obrany spotřebitelů jsou rozdíly mezi skutečným počtem najetých kilometrů a údajích na tachometrech u většiny dovezených ojetých vozů v řádech desetitisíců. Zanedbatelné není ani riziko, že auto může být kradené.
Cena za vůni novoty
U nového auta tyto obavy odpadají. Člověk se nemusí bát, že je kradené, ani že se v jeho útrobách skrývá nějaká utajená závada. Ne, že by se nemohla skrývat – ale pokud se projeví, auto je v záruce – standardní je do tří let nebo do 100 000 najetých kilometrů (podle toho, co nastane dřív) – a výrobce má povinnost závadu odstranit na své náklady. Samozřejmě, ani provoz nového auta není zadarmo. Čas od času je třeba – pokud má záruka zůstat v platnosti a člověk chce, aby mu auto zdárně sloužilo – zajet na servisní pohlídku (obvykle po 10 – 15 tisících kilometrech). Servis si samozřejmě práci i vyměněné díly naúčtuje. Cena za servisní prohlídku se i u laciného auta kolem deseti tisíc. A kdo jezdí častěji, stihne třeba i dvě tři ročně. S novým autem ale odpadá na nějaký čas ještě jedna důležitá starost – jeho majitel si první čtyři roky nemusí lámat hlavu s tím, jak projde přes „technickou“ – nemusí na ni. U staršího auta už na ni musí každé dva roky a postupem času bývá stále větší problém se přes ni dostat. Je tu ještě jedna výhoda – když někde stojí policejní hlídka a krátí si čas namátkovými kontrolami vozidel, ta nová si obvykle nevybírají. Jednoznačnou radu, zda nové nebo ojeté, dát nelze. Člověk si musí zkrátka spočítat – je ochoten riskovat nebo si připlatit za jistotu?
Pár rad pro koupi ojetiny:
1. Při nákupu v bazaru se dá leccos o serióznosti usoudit podle přístupu prodávajícího a úrovně doprovodných služeb. Samozřejmostí je bezplatná zkušební jízda pro potenciálního zájemce a třeba i další osoby, která ho doprovází. V dobrém bazaru také nesmí chybět vysoká rampa nebo ještě lépe zvedací stolice.
2. Asi nejnebezpečnější způsob nákupu vozidla je inzerát – problémy má až 90 % takto prodaných vozů. Tady platí rada k maximální ostražitosti dvojnásob. Je třeba dát pozor nejen na technický stav, ale také na čísla motoru a karoserie, neoriginální klíčky a obecně na vše, co vzbuzuje podezření.
3. Když automobilům zrovna nerozumíte, požádejte někoho, kdo jim rozumí, aby vám při výběru asistoval.
4. Máte-li podezření, že je auto po bouračce, zkuste zkontrolovat barvu na vnitřní straně karoserie (třeba v kufru pod kobercem).
5. Vyzkoušejte také zahraniční bazary např. v sousedním Německu. Němci pravidelnou údržbu vozu nepodceňují a tak jsou zdejší auta často v mnohem lepším stavu než v českých bazarech. Cena je minimálně srovnatelná, často dokonce nižší. Vyřízení převozních značek vyjde cca na 120 euro a strávíte jím přibližně 2 – 3 hod.
6. I ojeté auto lze reklamovat – je to ale komplikované. Termín „záruka“ ve spojení s ojetým vozem neexistuje. Prodávající odpovídá v podstatě jen za skryté vady, které auto mělo v okamžiku prodeje a na něž kupujícího neupozornil. Pokud se vada objeví během prvního půlroku po prodeji, zákon předpokládá, že už existovala při prodeji. Když se prodejce brání, musí opak prokázat. Vymahatelnost práva na reklamaci je ale v případě ojetých aut obecně dost problematická.