TÉMA TÝDNE:
„Každý z nás zažívá stresy – ztratí práci, někdo mu zemře. Je ale rozdíl, jak tyto smutky prožíváme. Když nemůžeme spát a významně se zhorší kvalita života, na který jsme zvyklí, je dobré to léčit,“ říká MUDr. Zdeňka Stašková. Jako psychiatr pracuje od roku 1981, má praxi v psychiatrické léčebně i na protialkoholní záchytné stanici. Nyní provozuje soukromou psychiatrickou praxi v Hlučíně.
Podzim a deprese patří nerozlučně k sobě. Čím to je?
Z praxe všichni víme, že se na podzim a na jaře horší mnoho onemocnění a přibývá také depresí. Na podzim to chápeme, je zamračeno, zima… Ale na jaře svítí sluníčko – tak proč deprese? Často to bývá proto, že lidé deprese mají, ale ty je tak paralyzují, že nejsou schopni nikam jít. Sluníčko na jaře jim dodá energii a oni mají sílu to řešit.“
Jaké jsou příčiny depresí a liší se u jednotlivých generací?
Samozřejmě. Jiné problémy má mladý člověk, jiné člověk ve středním věku a jiné člověk kolem sedmdesátky. Ve středním věku mohou být příčinou depresí odrostlé děti a syndrom prázdného hnízda, syndrom zavírajících se dveří, může to být úmrtí partnera, ztráta zaměstnání a existenční záležitosti z toho vyplývající. K tomu se přidávají změny nálady, vyplývající z hormonálních poruch – u žen klimakterium a u mužů obdoba klimakteria, takzvaná androgenní pauza.
U starých lidí, myslím tím od sedmdesáti let, se vyskytují deprese, jejichž příčinou bývají zdravotní problémy, fyzická nevýkonnost. Deprese bývá často nerozpoznaná, protože se skrývá za somatické choroby. Pramení také z jakési neúcty mladší generace ke stáří. Člověk zůstává často opuštěný, nedoslýchá a komunikace s rodinou vázne, takže kvalita života je pro něho jiná než u mladých. Ve stáří bývá problém depresi odhalit, protože se skrývá za různé tělesné neduhy – bolesti břicha,
potíže se zády, s
chůzí, točení hlavy… Takže se musí vyloučit tělesné příčiny a pak se často přijde na to, že příčinou je deprese.
Existují i dědičné předpoklady?
Dispozice k depresi skutečně jsou. Hovoříme o periodické depresivní poruše. Vždy se při vyšetření ptáme, jestli byla v rodině nějaká zátěž. Někdy se dozvídáme, že se nikdo na ni neléčil, ale babička ležela několik měsíců v posteli a téměř z ní nevylézala. To ukazuje, že mohlo jít o depresi. Symptomaticky se projevují oba druhy deprese hodně podobně, ale lépe se léčí ty situační, způsobené vnějšími vlivy.
Je rozdíl mezi ženskou a mužskou depresí?
Rozdíl v prožívání depresí u žen a mužů skutečně existuje. Žena bývá úzkostnější, plačtivější, starostivější. Muž bývá naopak egocentričtější, výbušnější, komanduje rodinu. Do ordinací ale přicházejí častěji ženy. Souvisí to nejen se statisticky prokázanou skutečností, že depresemi ženy trpí dvakrát častěji, ale také s ochotou svěřovat se lékaři. Muži přicházejí také, ale méně. Přitom, kdyby se léčili, zlepšila by se kvalita života nejen jim, ale také jejich okolí.
Přečtěte si také úvodní článek tématu: Depresí trpí více ženy
Jak poznat, kdy jít k lékaři?
Nejlíp to pozná rodina. Většinou si všimnou, že něco není v pořádku, že ten člověk s nimi
nekomunikuje, nemá z ničeho radost. Sám jedinec s tím určitou dobu bojuje, než do ordinace přijde. Velkým příznakem jsou poruchy
spánku. Přetrvávají-li déle než týden, čtrnáct dní, je vhodné navštívit lékaře, protože spánek je základ duševní hygieny. Projevem deprese dále mohou být poruchy příjmu potravy, neschopnost se radovat, poruchy koncentrace. Nebo to začne člověku měnit kvalitu života, na který je zvyklý. Je dobré přijít k lékaři včas, aby se ten stav neprohloubil.
Kam se člověk má o pomoc obrátit? Přece jen mnoho lidí se stydí přiznat, že chodí k psychiatrovi.
To je pravda, lidé se stydí. Ale já jim říkám, že v Americe má svého psychoterapeuta skoro každý. V posledních letech se ale i u nás tento stav do jisté míry posouvá k lepšímu. K psychiatrovi můžete přijít bez doporučení obvodního
lékaře. Kdo ale chce, může se svěřit i obvodnímu lékaři. Dnes i oni mohou předepisovat antidepresiva. Když to nepomůže, je dobré vyhledat psychiatra.
Přečtěte si také: Jan Cimický: „Psychické problémy je třeba řešit včas“
Léčba depresí zřejmě není krátkodobá…
Rozhodně to nebude na jedno sezení. Antidepresiva bych u situačních depresí brala jako berličku. Léky mi nepomohou, když mám stále zdroj stresů, který mi deprese působí. Je třeba jej odstranit. Podle světové zdravotnické organizace se lékař podílejí na zdraví pacienta asi dvaceti procenty, zbytek je na pacientovi. Ale on potřebuje někde začít. Takže předepisujeme léky – antidepresiva na zklidnění a léky na úpravu spánku. Další léčbou může být psychoterapie, relaxace. A pak by se měl pacient snažit i sám – úpravou životosprávy, pohybem a podobně.
Může být deprese příčinou hospitalizace v nemocnici?
Ano. Těžším projevem depresí může být rovněž myšlenka na sebevraždu. V tom případě je lepší pacienta hospitalizovat, protože rodina není schopna jej uhlídat. Druhý těžko pochopí, že ten člověk už „nechce být“. A on v té chvíli neumí objektivně zhodnotit, že pomoc je možná. V takových případech je možné pacienta hospitalizovat i proti jeho vůli, protože může být sám sobě nebezpečný.
Ve středu si můžete přečíst další článek k tématu Udělejte něco pro sebe, zažeňte chmury! a ve čtvrtek příběhy pana Stanislava a paní Marie
A co obávané elektrošoky?
Je to terapie, která nahání lidem
hrůzu. Používá se však jen výjimečně u těžkých případů. Aplikuje se v nemocnici, se souhlasem pacienta a provádí se v
narkóze. Podle mých zkušeností z praxe v psychiatrické léčebně se kvalita prožívání pacientů po třech až pěti aplikacích této léčby významně zlepšuje
Dá se vůbec depresím předcházet? Nemůžeme přece zlikvidovat všechny zdroje stresů…
Problémy nejlépe vyřešíme tím, že je odstraníme. Pokud je odstranit nelze, naučíme se na ně dívat z jiného úhlu. To je součást psychoterapie. V předcházení depresím hraje roli zejména zdravé
sebevědomí a asertivita. To znamená, že si nenechám ubližovat, ale ani nebudu ubližovat jiným. Nebudu v sobě problémy dusit, budu je řešit. Spousta lidí si na sobě nechá štípat dříví, protože mají obavy ze ztráty zaměstnání. Pak mohou skončit v ordinaci psychiatra.
Přečtěte si také:
Syndrom prázdného hnízda aneb odchod dětí z domova
Přechod v pohodě 1. díl
Když smrt přichází, není nikdo zcela připraven
To je ta moje skleróza
Úsměv na tváři vykouzlíte světlem a barvami
Brali jste někdy antidepresiva? Co jste pro zlepšení své psychiky udělali vy sami? Jak dlouho trvala vaše léčba, případně léčba někoho blízkého? Co bylo příčinou deprese a jak se projevovala? Jak dlouho trvalo, než jste si uvědomili, že trpíte depresí? Pište své zkušenosti do fóra nebo pod článek. Děkujeme.