Přiznám se, že jestli mě něco provokuje k udržení svěží mysli, je to konfrontace s mládím. Samozřejmě s takovým mládím, které reprezentují lidé inteligentní, pracovití a ještě navíc pohlední třicátníci se smyslem pro humor. Mám jich teď kolem sebe hodně a až vám je postupně představím, budete v tom mít malinko zmatek.
Ale protože mám pocit, že díky neutěšenému vzestupu rozvodovosti nás v podobné situaci bude stále víc, je třeba o tom
mluvit. Respektive psát. I když – nutno podotknout – do této situace mě nikdo nedostal, zavinila jsem si ji sama.
Je mi pětapadesát a mám šest vnoučat a jednoho pravnuka
První vnučku
Kateřinu jsem vyvdala svým prvním sňatkem s jejím
dědečkem. Našemu společnému synovi
Martinovi pomáhala na svět jeho nevlastní sestra
Inka – Kačenčina maminka. Inka (moje nevlastní dcera o sedm let starší než já!) je lékařka, anestezioložka, dnes vážená paní
primářka ve Zlíně. No a ta později pořídila Katce sestřičku
Kristýnu. Z Kristýny je dnes dvacetiletá studentka a z Kačenky velmi úspěšná právnička. Je jí pětatřicet a má dvouletého
Patrika, pro kterého jsem chtě nechtě prababi. Ale pojďme dál. Svým druhým manželstvím jsem získala dceru
Klárku. Chodila s Martinem do jedné
školky. Dnes je jim jednatřicet. Klárka žije v Brně a je maminkou dvou rošťáků, čtyřletého
Filipa a dvouletého
Adama. I pro ně jsem babička. A vzhledem k tomu, že pro ně funguje ještě moje maminka neboli prababička, nazývají mě dokonce babičkou „pravou“. Adámek říká zatím „pavou“.
Čtěte také Koprovka
Teď se dostávám k současnosti.
Už dvaadvacet let sdílím všechno dobré i zlé se svým třetím a doufám, že i posledním manželem. Jeho
syn Honzík z prvního manželství je už rovněž dvojnásobným otcem. A tak má další, pětiletý
Adam a dvouletá
Linda kromě všech pokrevních babiček a prababiček ještě babičku Haničku. Takže suma sumárum, celkem sedm dětí má právo říkat mi babi, aniž jsem k tomu přispěla kapkou své
krve. Zatímco můj jediný syn Martin si už víc jak dva roky užívá šťastného manželství se svou milovanou Simonkou, s potomkem zatím nikterak nespěchají.
Přestože jsem co do počtu sňatků zjevně nebyla vzorem ctnosti, budiž mi přičteno k dobru, že žádné z „opuštěných“ dětí mi to dnes nevyčítá. Bývalí manželé už ani nemohou, neb jsou oba po
smrti, ale o to více radosti si užívám s dětmi jejich dětí a jsem za to vděčná. Je fakt, že si tuto radost mohu libovolně dávkovat a nedopřávám si ji věru denně. Ale kdoví, třeba to tak jednou bude, až si přestanu chtít užívat i jiných radostí života…
Jistě mi však dáte za pravdu, že tato výchozí situace je nevyčerpatelným zdrojem poznání a zajímavých konfrontací. Proto mě redakce zijemenaplno.cz oslovila, jestli bych se s vámi o ně nechtěla
podělit. A tak budu tedy každý týden podávat svědectví. Z deníku nevlastní babičky…
Hana Švejnohová byla původně herečkou, znali ji zejména diváci ve Zlíně a v Brně. Objevila se i v několika filmech (například Dneska přišel nový kluk) Od roku 1992 je populární zejména jako rozhlasová a televizní moderátorka. (např. ČT, Dámský klub F1) .Píše i pro společenský měsíčník Xantypa,v této době se po deseti letech odmlky vrátila k rozhlasové práci. Posluchači ji mohou slyšet od 5.února každou sobotu dopoledne v 10,00 hodin na stanici ČRo2 v autorském pořadu „Nezatloukat aneb My dva a čas“, což je hodinka se zajímavými hosty na téma vztahů manželských i nemanželských..
Patří Hanka mezi vaše oblíbené osobnosti? Chcete se s ní podělit o vaše babičkovské zkušenosti? Napíšte o tom do našeho diskusního fóra nebo do diskuze pod tímto článkem.
Kam dál:
Gabriela Vránová: poetická tvář parkinsoniků
Ozdravovny Jana Buriana
Dana Linkeschová: Most, po kterém můžeš přejít
Do Londýna na muzikál?
Věra Machoninová: Věřím v další generaci