TÉMA TÝDNE:
Šedesátiletý Petr má rád lidi a přírodu, přes třicet let je šťastně ženatý, radost mu dělají nejen dvě děti ale i čtyři vnoučata. Téměř celý rok stráví na chatě, na které je pořád co opravovat. Zrovna tam zastihl Petra první záchvat paniky a tím se mu enormně změnil celý život. Z kliďase se stal vynervovaný muž, který se začal stranit lidí.
Myslel jsem, že umřu strachy
Petrovo trápení začalo před dvěma lety. Ve tři hodiny v noci ho vzbudilo silné bušení
srdce, špatně se mu dýchalo a hrdlo měl sevřené. Rozsvítil světlo a chvíli seděl na posteli. Ale bylo mu ještě hůř, začal se bát, že zemře nebo se zblázní, měl pocit, že na něj padá strop a tak vyběhl ven. Po půl hodině ho záchvat přešel ale i tak byl hodně vyděšený a celý se třásl. „Bylo mi tak strašně, že jsem si byl jistý, že okamžitě umřu, nebo zešílím. Dokonce jsem začal strachy brečet. Když strach odezněl, byl jsem
vyčerpaný, ale usnout jsem se bál, aby se záchvat nevrátil.“
Čtěte také: Panika někdy přichází i ve spánku
Zastavte svět, chci vystoupit!
Petr si myslel, že se o něj pokoušel infarkt a proto u lékaře podstoupil všechna možná vyšetření. Jenže nic se nenašlo, dokonce ani krevní testy neukázaly žádný nález. Petra výsledky
testů neuklidnily, naopak pochyboval o tom, jestli se udělaly pečlivě. Jeho stavy se pravidelně opakovaly. Postupně mu záchvaty začaly bránit v běžném denním provozu, jako je nakupování nebo cestování. „Jednou mě strach popadl při nákupu v supermarketu. Stál jsem ve frontě s plným
košíkem, ale když to na mě přišlo, nechal jsem nákup nákupem a vyběhl jsem zpocený strachem ven. Od té doby jsem tam nebyl. Začal jsem nakupovat jen v malých obchodech, kde vím, že se neztratím a kdyby to na mě zase přišlo, můžu rychle ven.“
„Manželce jsem začal lézt na nervy.“
Z Petra se stal protivný člověk, který si neustále stěžoval na zdravotní problémy. Většinu času trávil zavřený doma nebo na chatě, ale nevycházel dál, než na zahradu. Odmítal pozvání na
návštěvy. Když už měl někam vycestovat, tak jedině nalačno, protože ho ovládal strach, že ztratí sebekontrolu. „Stávalo se mi, že jsem se konečně po dlouhém přemáhání vydal na nezbytnou cestu. Jenže v půlce se mi najednou udělalo zle, začal mě bolet
žaludek a chtělo se mi strašně na záchod.“ Manželka si myslela, že je z Petra notorický hypochondr, zvláště proto, že všechny lékařské prohlídky dopadly negativně. Nikoho nenapadlo, že by mohlo jít o psychickou poruchu.
Terapie
Petra zachránila až jeho dcera, která se dočetla o panických poruchách a vzala ho na psychosomatickou kliniku, kde mu lékařka potvrdila tuto diagnózu. Když se Petr vrátil od lékaře domů a manželce řekl, co se dozvěděl, byla v šoku. Moc se omlouvala a styděla se za své chování. To, že Petra už nebrala jako
hypochondra mu hodně pomohlo. Žena totiž ani netušila, že něco takového jako panický atak existuje.
Terapeutka Petrovi nejprve doporučila brát antidepresiva a pravidelně navštěvovat psychologa. Po dvou měsících užívání léků se cítil lépe a stavy paniky se stabilizovaly. Pak začal s psychoterapií, ve které pokračuje dál. „Terapie pro mě byla silným zážitkem. Dostali jsme se až k mému dětství, kde jsem měl zablokované emoce. Od jednoho sezení k druhému jsem se cítil lépe, i když mnohdy to byly vypjaté momenty. Nejvíc mi ale pomohlo zjištění, že v tom nejsem sám - a že lidí, kteří trpí stejnými problémy je víc.“ Petr se díky péči terapeutů naučil pracovat se svým dechem, pokud se o něj opět začaly pokoušet úzkosti, dokázal se „prodýchat do klidu.“ Také mu hodně pomohla hypnóza, kterou nejprve nebral jako l
éčebný prostředek vážně, ale po dvou sezeních se cítil víc uvolněný a daleko méně nervózní a roztržitý. Všechny překážky, kterým se po nástupu paniky vyhýbal, začal brát jako výzvu. Trénoval se například v jízdě metrem. Začal s jednou stanicí, druhý den dvěma. Když projel celou trasu, už se v podzemí cítil skoro normálně. Dnes už asi jen jeho rodina ví, že trpí panickou poruchou. Nepřišlo to však samo sebou. „Kdo peklo s panikou zažil, ví, že při této psychické poruše je nejdůležitější věřit sám sobě a věřit ve své uzdravení,“ říká.
O tom, jak žít s panikou a úzkostí si můžete popovídat na našem diskusním fóru nebo přímo pod tímto článkem.
Kam dál?
Nedovolte fobii, aby omezovala váš život
Vyhořelé partnerství?
Toužíte po dlouhověkosti? Pijte víno!
Najděte s svůj kopec
Máte strach ze strachu?