FEJETON Milé děti, když jsme byli malí my, žili jsme v temném a nebezpečném světě! 
Snímek Františka Dostála
Jedli jsme třeba potraviny, na kterých nebylo skoro nic napsáno. Mléko uzavíral jen plíšek s datem výroby, na celé
láhvi nebyla žádná nálepka. Nevěděli jsme tedy vůbec, kolik kalcia a bílkovin v tom bílém nápoji bylo, o éčkách nemluvě. Na salámu plném cholesterolu, zabaleném v papíru, také nebylo žádné varování. Jen tam paní prodavačka tupou
tužkou napsala třeba 6,50 Kčs. A na limonádě Broňa nebývalo napsáno vůbec nic, přestože chutnala tak, že se to nedalo vypít.
Čtěte také HANA ŠVEJNOHOVÁ: Z deníku nevlastní babičky
Nebo hračky. Bojím se, že se nikdy nedozvím, jaký měl můj náklaďák Tatra obsah ftalátů! Když navíc uvážím, že ani jeden roh v bytě nebyl opatřen bezpečnostními polstrováním a ani v jedné
elektrické zásuvce nebyl bezpečnostní plastikový chránič, divím se, jak jsme v takových bytech mohli existovat a netřást se hrůzou. Ale ono to jinde nebylo lepší. Považte, když mě máma někdy vezla do
školky tím naším strašně škodlivě kouřícím trabantem, sedával jsem, aby mě měla na očích na předním sedadle! Ač v traboši nebyly
airbagy a vůbec jsme nevěděli, co to jsou bezpečnostní sedačky! Pak jsme šli přes přechod, kde nikdy nestál žádný příslušník, aby zastavil provoz!
A co teprve později, když nám začala škola! Představte si, že jsme
na kolech jezdili bez přilby! A bez chráničů! A mnohý z nás dostal už někdy v šesti letech svůj první nůž zvaný rybička, který měl opravdové, ne jen plastikové, ostří.
Život byl zkrátka od mala dobrodružství, tím spíše, že v jídelně měli často jen odpornou UHO omáčku s divným houpavým masem a třeba naše soudružka učitelka nás občas velmi necitlivě seřvala.
Takže se, milí fakani, nedivte naší drsnosti. Kdybyste do té naší hrubé a necivilizované doby nahlédli, pochopili byste, proč občas máme pocit, že zasloužíte na holou. A že si občas dokonce říkáme, jestli z vás teď nevychováváme pěkné rozmazlence, kteří se
v dospělosti sesypou, jakmile na ně někdo houkne. Nicméně aspoň dáte pořádně vydělat budoucím psychiatrům…
Ale tohle všechno raději nečtěte. Jednak je to nekorektní tohle říkat, jednak tento text obsahuje tak drastické situace, že je přístupný až od patnáctí let výše.
Jak vzpomínáte na svět dětství vy? Také máte pocit, že současné děti o něco podstatného přicházejí? Diskutujte o tom na našem diskusním fóru nebo přímo pod článkem.
Kam dál?
Nech mou babičku na pokoji
Neseďte s rukama v klíně
Řídíte a je vám 60? Potřebujete zdravotní potvrzení!
Třináctý důchod penzisté nedostanou
Z deníku nevlastní babičky (2)