velikost písma: A +/ A/ A -

Matka selhala ve výchově, zastoupila ji babička…

Autor: Andrea Cerqueirová | komentářů: 0

TÉMA TÝDNE: Nervy, alkohol a drogy vykolejily Jitku tak, že se nemohla starat o svou dceru. Na plný úvazek ji zastoupila její maminka. Všechny tři z toho vyšly bez větších šrámů na duši.

Jitce bylo teprve osmnáct let, když porodila malou Dášenku a vdala se. Prostě se zamilovala a šlo to ráz na ráz. Bez plánů, bez uvážení. Dnes, ve svých čtyřiceti, na to vzpomíná už s nadhledem, přesto však anonymně, stejně jako zbytek rodiny. Vždy jí však tak dobře nebylo. „Byla jsem šťastná, že mám dítě, ale zároveň jsem nevěděla, co bude, zda to vůbec zvládnu. S manželem jsme bydleli v bytě po jeho babičce, hádali jsme se, on navíc začal pít a byl agresivní,“ říká. Ona se utápěla v slzách i ve vzteku. Doma byl nepořádek, křik a neklid.

Sousedé si začali čím dál víc stěžovat a do rodiny našly cestu sociální pracovnice. Sama Jitka nechtěla, aby došlo k nejhoršímu, a soud nařídil odebrání dítěte a jeho pobyt v ústavní péči. Jedinou záchranou byli prarodiče z obou stran, především Jitčina maminka s tchýní. Obě byly ochotné jakkoli pomoci. Jitka, která mezitím získala závislost na drogách, se Dášenky oficiálně nevzdala, zůstala její zákonnou matkou. Dášenka však vyrůstala u babičky a dědy, Jitčiných rodičů. Pro Jitku to nebylo lehké, věděla ale, že děvčátko má jen takto možnost prožít o poznání lepší dětství, než bez rodiny.

Čtěte také Čím začíná odkládání dětí?

Byla jsem Jitce oporou a cítila jsem zodpovědnost postarat se o Dášenku. Aby nic nepoznala, aby ničím nebyla nijak poznamenaná. Chodila jsem ještě do práce, tak mi s výchovou pomáhal manžel i rodiče Jirky – Jitčina manžela. Myslím, že jsme to zvládli, jak nejlépe to šlo. Dáša měla kolem sebe plno milujících lidí. O její vlastní mamince i tatínkovi jsme mluvili vždy dobře, vídala se s nimi, jak jen to šlo. Těžké bylo období, když byla Jitka na protidrogovém léčení, ale i to jsme později Dáše řekli. Chtěli jsme, aby věděla pravdu. Šli jsme na to ale velmi citlivě,“ říká dnes pětašedesátiletá Helena.

Pomohli i psychologové
Rodina docházela s holčičkou i k dětskému psychologovi. Spíš preventivně, závažnější problémy se u ní neobjevovaly. Štěstí bylo i v tom, že všichni, kdo se na výchově podíleli, bydleli blízko sebe. „Jezdili jsme na chatu i k moři. Dášu jsme vedli k učení, přihlásili jsme ji na jazykovou školu. Pak vystudovala gymnázium,“ říká Helena. „Sama bych to takto nikdy nezvládla, kdyby zůstala Dáša se mnou nebo by musela do dětského domova, bylo by to pro ni těžké,“ dodává Jitka.

A jaký má Jitka se svou biologickou dcerkou dnes vztah? „Jsme asi výjimka, ale tím, že rodina při mně stála, pomáhala mi se závislostí a byla jsem s Dášou v kontaktu, máme vztahy velmi dobré. Spíš kamarádské, než jako matka s dcerou. To zázemí dodnes cítí u babičky a já to plně respektuji, netrápím se tím. Občas si postesknu, že jsem jako matka selhala, ale hodně mi pomohl psycholog. Důležité prostě je, že vztahy jsou v normálu a že Dáša prožila dětství bez větších problémů,“ říká Jitka.

A co Dáša? „Netrápím se tím. Pracuji v reklamní agentuře, žiji s přítelem a až přijde správná chvíle, chceme mít vlastní děti,“ říká. Helena je dnes v penzi a Jitka, která prodává oblečení, se s Jirkou dávno rozvedla, nikoli ale ve zlém. Oba mají své partnery a své životy. Příběh „skončil“ jak v červené knihovně – happyendem. Ne vždy to ale tak bývá, život někdy natropí i více hloupostí…

Také jste zastoupilli své děti? Rozdělte se o své zkušenosti na diskusním fóru nebo přímo pod tímto článkem.

Kam dál?
Mobilní telefony pro seniory
Jízdné by nám asi nevrátili...
Úskalí zpáteční cesty do hnízda
Sedmiletého Dominika trápí atopický ekzém
Kastrací kočce neublížíte
 
 

Diskuze

Možnost přidání příspěvku k článku mají jen registrovaní uživatelé. Registrovat se můžete ZDE. Pokud jste již registrovaný(á) uživatel(ka), nezapomeňte se prosím přihlásit.

Dočtěte se více

Příbuzná témata: Téma týdne