Ne nadarmo se říká, že biologický věk nehraje roli a každý je starý či mladý podle toho, jak se cítí. Ačkoli si pořád na něco stěžujeme, dožíváme se v průměru stále vyššího věku a čiperných seniorů přibývá. Přesto je údajně jakýmsi přelomem mezi středním a seniorským věkem hranice 65 let.
S maminkou a synem Martinem
Mnozí z nás, kteří se právě v této časti života
po padesátce nacházíme, máme kromě vnoučat ještě také rodiče. Například můj muž se ve svých dvaašedesáti letech může pyšnit oběma rodiči. Já už mám jen maminku, ale ta mě ve
funkci babičky a prababičky převyšuje o tisíc procent.
Zatímco já se vnoučatům a jejich rodičům nikterak nevnucuji, moje sedmasedmdesátiletá maminka čeká jako ostříž na příležitost zavděčit se. Když tu příležitost dostane, chápe se jí s neuvěřitelnou vervou a dotahuje ji do nejmenších
detailů. Pokud příležitost není, sama ji vyhledá. Její potřeba pomáhat a být užitečná sahá často až za hranice lidského chápání.
Minulou sobotu jel můj syn Martin se svojí Simonkou navštívit „stréčka“ do Brna. Můj
bratr to bohužel mamince omylem prozradil s takovým předstihem, že stačila zadělat na povidlové buchty a pak novým mobilem pro seniory opakovaně apelovala na svědomí svého vnuka. „Martínku, kdy se stavíte? A nemůžete dřív? Ty buchty vám vystydnou!“ Přestože věděla, že plánují večeři, usmažila ještě kuře a udělala
salát. A taky jim předala vlastnoručně ušité povlečení z bílého damašku, který dostala od známé z prodejny textilu ještě za minulého režimu.
A to nemluvím o jejím husarském kousku (doslova!) loni na podzim. Chtěla svého jednatřicetiletého vnoučka překvapit, tak mu k svátku upekla martinskou husu. Se
zelím a knedlíkem, čokoládovými kuličkami a láhví vína vše pečlivě zabalila a poslala z Brna do Teplic. Na poště Simonce zásilku nevydali, protože byla na Martinovo jméno. Ten se vrátil ze soustředění až za dva dny a protože zase hned museli odjet, čekala krabice na rozbalení další dva dny. Co se stalo s jejím
obsahem, to už musela tušit i nešťastná maminka…
Ale já vím, že si stejně nedá pokoj a příště zase bude chtít udělat radost. Třeba mému muži, tajně, přes můj zákaz… přiveze aspoň domácí škvarky!
Čtěte také Z deníku nevlastní babičky (8)
Hana Švejnohová byla původně herečkou, znali ji zejména diváci ve Zlíně a v Brně. Objevila se i v několika filmech (například Dneska přišel nový kluk) Od roku 1992 je populární zejména jako rozhlasová a televizní moderátorka. (např. ČT, Dámský klub F1) .Píše i pro společenský měsíčník Xantypa,v této době se po deseti letech odmlky vrátila k rozhlasové práci. Posluchači ji mohou slyšet od 5.února každou sobotu dopoledne v 10,00 hodin na stanici ČRo2 v autorském pořadu „Nezatloukat aneb My dva a čas“, což je hodinka se zajímavými hosty na téma vztahů manželských i nemanželských..
Patří Hanka mezi vaše oblíbené osobnosti? Chcete se s ní podělit o vaše babičkovské zkušenosti? Napíšte o tom do našeho diskusního fóra nebo do diskuze pod tímto článkem.
Kam dál?
Kam zase „kouká“?
Syndrom prázdného hnízda aneb odchod dětí z domova
Naši „mladí“ se rozvádějí
Exotika na talíři
Domácí tělocvična – nepotřebujete drahé stroje!