TÉMA TÝDNE:
Černá ovce rodiny může mít mnoho podob. Vůbec to nemusí znamenat, že ten, který je tak nálepkován, je špatný. Je to prostě někdo, kdo se představě rodiny vymkne...
Třicetiletý Honza je gay, chvíli to tajil, ale pak se rozhodl nežít dále ve lži. „Svěřil jsem se s tím
doma. Věděl jsem, že to nebude jednoduché, ale čekal jsem, že to nějak přijmou. Máma brečela. Táta důrazně řekl, ať si sbalím věci a vypadnu. Že se s buzerantem nebude koupat ve stejné vaně,“ říká. Honzu přepadl smutek, sbalil se a šel. S rodiči od té doby nemluvil, jsou to už dva roky. „Tolik bych je chtěl vidět, tak moc bych chtěl, aby mě táta pochopil,“ dodává. Oporou je mu babička, matka jeho mámy, svého vnuka by nedala za nic. Odlišnou citovou orientaci přijala, i když to lehké nebylo.
Jinde to nebývá tak dramatické, černé
ovečky jsou skryté. Plno lesbických dívek se kupříkladu stěhuje do Prahy za anonymitou. „Babička chodí na vsi do kostela, kde jí pan farář říká, že homosexualita je zvrácenost, ona tam dokonce kdysi podepsala petici proti registrovanému partnerství. A to netušila, že její vnučka je také lesba,“ říká třeba sedmadvacetiletá Eva. Sama je věřící a je ráda, že potkala i „osvícené“ farářky. „I my chceme, aby nás Bůh miloval,“ dodává.
Protest proti rodičům
Černou ovcí je také třiadvacetiletý Tibor. Jeho rodiče jsou úspěšní podnikatelé, jeho to ale táhne k anarchistům. „Možná je to protest proti rodičům, nevím. Každopádně se za mě stydí, před přáteli to neříkají. Jsou zvyklí nějak žít, stýkat se s lidmi, před kterými je pořád nutné si na něco hrát. Já jsem ten systém v rodině a posléze ve státě odmítl,“ říká Tibor. „Čekal jsem, že mě třeba pochválí, když jdu demonstrovat proti
rasismu, ale mýlil jsem se. Jsou to bohužel maloměšťáci, přesto je mám ale rád,“ tvrdí takřka omluvně. Dlouho žil s rodiči, nyní si s přítelkyní pronajal skromně zařízenou garsonku.
Třiatřicetiletý Jiří dopadl hůř. Rodičům se vymkl kvůli jejich snobskému způsobu života a stal se člověkem bez přístřeší. Oni mu pomocnou ruku nepodali. „Naopak. Stydí se za mě, je to k
pláči. Vadí jim, co by na to kdo řekl. Netušil jsem, že jsou tak tvrdí. Pomáhají mi cizí lidé, ale ne máma s tátou. Trochu jsem se vzchopil, že přespávám po charitativních domech, hledám si práci, ale byly doby, které jsem trávil na záchytce. Z toho
zoufalství, že jsem vyvrhel rodiny. Máma mi jednou řekla, že jsem odpad. Prarodiče už nemám, takže jsem se nemohl jít nikam vybrečet,“ dodává rozrušeně.
Matka za černou ovcí stojí
Černá ovce ale vždy nemusí být bezúhonná. Paní Irena vypráví o synovi Michalovi, který si v necelých třiceti odpykává trest odnětí svobody za vykrádání bytů. „Dávali jsme mu všechno, měl na co si vzpomněl. Možná právě to byla chyba. Nechtělo se mu pracovat, živili jsme ho. Pak se chytil divné party, do práce nechodil, ale začal krást, nevěděli jsme to. Jen nám bylo divné jeho stále hrubší chování. Až to bouchlo. Přišli
policisté a zatkli ho, zhroutila jsem se. Mám ještě staré rodiče, i ti to nesou špatně. Kde jsme udělali chybu?“ ptá se Irena. Syna ale přijme zpět. „Jestli je to černá ovce? Asi ano, ale šanci ještě musí dostat, my ho neopustíme,“ dodává.
Rozhovor s farářkou o hlubinách lidské duše čtěte zde.
Máte v rodině také černou ovci? Diskutovat o tom můžete na našem fóru nebo tady pod článkem.
Kam dál?
Když babička zlobí
Jak pohřbít tetičku
Co nám signalizuje bolest hlavy?
Nedovolte fobii, aby omezovala váš život
Vyhodit nemusíte nic