velikost písma: A +/ A/ A -

Z deníku nevlastní babičky (12)

Autor: Hana Švejnohová | komentářů: 0

Velikonoce v době mého mládí jsem měla raději než Vánoce.
Klasika. Mazance a nazdobený beránek výhradně z maminčiny trouby, půl kopy vajec, obarvených v cibulových slupkách, a především zástupy koledníků za dveřmi.


Pro pomlázku si přišla i Linda

A taky Rosemarie a Brigitte, moje dvě přítelkyně z Německa. Jejich první a poslední Velikonoce v socialistickém Československu. Bylo jim tehdy sedmnáct, seděly na vaně v naší mrňavé koupelně a ječely. Vůbec nechápaly, proč se každou chvíli vřítí do bytu horda kluků a zmydlí nás rákoskou. A my jim na ni za to ještě uvážeme barevnou pentličku! Ale strašně se jim to líbilo a dodnes na to s láskou vzpomínají. Oběma už táhne na šedesát…
Zatímco Štědrý den byl, je a bude vždycky čtyřiadvacátého prosince, datum Velikonoc se velkoryse pohybuje v rozmezí jednoho měsíce. Od půlky března až ke druhé půli dubna. Proměnlivé jako aprílové počasí. Pomlázka tedy může být stejně tak zalitá sluncem jako sněhem zavátá. Pominu-li přírodní zákony jarního slunovratu, skoro se nabízí „nekřesťanské“ dilema: Kristovo narození je jisté, ale jakpak to vlastně bylo s datem jeho ukřižování…
Nezapomenutelné jsou pro mne Velikonoce v Luhačovicích. Svátky jara byly tenkrát už 1.dubna ! Datum naší svatby takřka symbolické. Po aprílovém obřadu líbánky v lázeňském hotelu Alexandria, první společná pomlázka a nečekaně vystřelený špunt z láhve Bohemky. Přímo do oka čerstvého novomanžela. Málem jsme svatební noc prožili v nemocnici. Následky naštěstí nezůstaly, můj muž vidí dobře. Někdy až moc. Jen šampaňské nemůže od té doby ani vidět. Už třiadvacet let…
Ani nevím, jestli na ty zašlé časy vzpomínám s nostalgií a nebo s úlevou, že už jsou nenávratně pryč. Hodně se změnilo. Například, že s košíčkem na pomlázku chodí i holky. Ale hlavně – dnes jsou pro mne Velikonoce na rozdíl od Vánoc synonymem klidu a pohody. Letos obzvlášť. Syn má zápas, manžel je na služební cestě, maminka bude o svátcích u svého bratra. A já potřebuju zhubnout. Takže si koupím ledový salát, obarvím symbolicky deset vajíček a velikonoční pondělí strávím s vnoučaty na zahradě. Kromě tchána a souseda totiž u našich vrátek už dávno nikdo nezvoní…

Čtěte také Z deníku nevlastní babičky(11)

Hana Švejnohová byla původně herečkou, znali ji zejména diváci ve Zlíně a v Brně. Objevila se i v několika filmech (například Dneska přišel nový kluk) Od roku 1992 je populární zejména jako rozhlasová a televizní moderátorka. (např. ČT, Dámský klub F1) .Píše i pro společenský měsíčník Xantypa,v této době se po deseti letech odmlky vrátila k rozhlasové práci. Posluchači ji mohou slyšet od 5.února každou sobotu dopoledne v 10,00 hodin na stanici ČRo2 v autorském pořadu „Nezatloukat aneb My dva a čas“, což je hodinka se zajímavými hosty na téma vztahů manželských i nemanželských..


Patří Hanka mezi vaše oblíbené osobnosti? Chcete se s ní podělit o vaše babičkovské zkušenosti? Napíšte o tom do našeho diskusního fóra nebo do diskuze pod tímto článkem.


Kam dál?
Jak získat zpět ztracené sebevědomí Kam zase „kouká“?
Proč předstíráte práci?
Práce z lásky
O staré matky pečují penzistky
 
 

Diskuze

Možnost přidání příspěvku k článku mají jen registrovaní uživatelé. Registrovat se můžete ZDE. Pokud jste již registrovaný(á) uživatel(ka), nezapomeňte se prosím přihlásit.

Dočtěte se více

Příbuzná témata: Z deníku nevlastní babičky