Jak se cítily na začátku akce Típni To! naše čtyři účastnice? Těsně před dnem zamáčknutí 7.5. jsme nahlédli na první stránky deníčků, které si budou vést po celou dobu svého odvykání. V době vzniku tohoto článku ještě kouřit mohly, ale už braly podpůrný lék Champix.
Štěpánka 
První ranní cigaretu jsem vždy měla až po snídani. V sobotu jsem po jídle slupla první Champix, pokouřila a nechutnalo mi to jako obvykle. Což ještě nemohl být účinek
léku, ale spíše důsledek pátečního povídání paní doktorky a vlastního odhodlání přestat. Pak jsem byla na návštěvě na chatě u známé (nekuřačky). Měly jsme prima den, občas jsem si zapálila, ale každé škrtnutí jsem co nejvíce oddalovala. Žádná z cigaret mi nechutnala tak jako obvykle, proto si myslím, že by bylo vhodné pořídit si onu elektronickou cigaretu, jak se o ní zmiňovala paní doktorka.
Bohužel v situacích, které vyžadují zvýšené soustředění, sahám po cigaretě mnohem častěji než v klidných
chvílích. A to spíše z automatizmu než ze skutečné „chuti“. Ono se nějak lépe přemýšlí, když se kolem linou ty zatracené obláčky…
Zlatica 
Už jednou jsem nadlouho přestala, motivací byl pro mě můj malý syn. Vydržela jsem abstinovat od jeho tří let až do jeho dvacetin! Pak jsem si v zdánlivě neřešitelné
situaci zapálila. Pro cigarety jsem nemusela daleko, můj syn v tom čase již tři roky kouřil. Takže přibližně od listopadu r. 2004 znovu kouřím a zase přestávám a nedaří se mi udělat ze sebe trvalého nekuřáka, protože abstinenční příznaky, nárůst váhy, ztráta motivace a stresy jsou silnější. Teď se ale těším, až v sobotu zamáčknu tu poslední cigaretu. Jsem ráda, že to bude tentokrát v kolektivu nadějných nekuřaček, za odborného poradenství a dohledu, za pomoci léků a před očima veřejnosti. Věřím, že to proto půjde bez
trápení a selhání. Věřím, že sebevětší životní malér mě k cigaretám už nevrátí, protože z vlastní zkušenosti vím, že jediná cigareta, kterou si ode dne D nesmím zapálit, by byla ta první.
Alena 
S mým manželem jsme se shodli, že bychom chtěli děti, a začali jsme pročítat literaturu na toto téma. Na internetu je opravdu spousta informací. Pochopili jsme, že nejdříve ze všeho si musíme
vyčistit organizmy, hlavně tedy já. Takže z toho vyplývalo, že musím přestat kouřit. Zajímavé bylo, že nezávisle na sobě začala má tchýně a mí rodiče skoro současně mluvit o tom, že bych měla přestat kouřit. Takže proto jdu do Típni TO!. Přestat kouřit bude pro mě velmi těžká zkouška, to jsem chápala od začátku. Ale přiznám se, že jsem si myslela, že bude stačit vydržet první rok a pak už není skoro možné, že bych se k cigaretám vrátila. Naše první setkání mě vyvedlo z omylu. Vždyť jedna z nás dokonce sedmnáct let nekouřila a po takové době si stejně zapálila. To mě přivedlo na myšlenku, že to může být boj na celý
život. Náš den „Z“ jsme si stanovili na 7. 5. a to bude první den bez cigarety po jedenácti letech. Někdy mám z toho strach, někdy jsem jen v rozpacích, ale chvílemi se už začínám na to i těšit.
Aneta 
V sobotu jsme jeli s přítelem za jeho rodiči a prarodiči do Říčan. Všichni jsou skvělí, je to taková semknutá rodinka. Jezdím tam ráda, ale teď, co jsem začala opět kouřit, tak
trochu trpím, že si nemohu zapálit, někdy to nevydržím a vytratím se, ale je mi pak vždy trapně. Odpoledne jsem odjela ke kamarádce - kuřačce dívat se na hokej. Ráno jsem se pak probudila s ucpaným nosem a lehkou bolestí v krku, suchým kašlem a pálením jazyka. Trochu jsme to včera s bafáním cigaret přepískly. Avšak ranní
káva bez cigarety nechutná. Polibek pod rozkvetlou třešní byl (i když se ta kvítka musela hledat). Příští rok, doufám, bude sladší – po roce bez cigaret!
Podpořte náš čtyřlístek! Slova povzbuzení nebo radu můžete umístit do našeho fóra nebo jim můžete napsat mail na adresu [email protected] předmětu uveďte jméno účastnice a Típni to!.
Kam dál?
Típni TO! (1): Na chodbě se švihadlem
Típni TO!
TÍPNI TO! Klub nešťastných hvězd