TÉMA TÝDNE:
Ochotnické divadlo je v Čechách fenomén. Není města, obce či vesnice, kde by nebyl ochotnický divadelní soubor. Touha pobavit, předat radost i ponaučení přivádí na „prkna, která znamenají svět“ lékaře, úředníky, dělníky, děti i lidi dříve narozené.
Broučci v podání amatérského divadelního souboru v Nymburce
Jakmile se zvedne opona a divadelní múzy políbí herce, realita mizí a z úředníků jsou loupežníci, z dělníků králové a z dětí třeba čarodějové.
Husité šprýmaři nebyli
Již v r. 1255 si opat benediktinského kláštera stěžoval papeži, že v jeho
kostele pořádají žáci rozpustilé vánoční hry. Naopak husité nebyli žádní šprýmaři, ti zakázali veškeré divadelní akce a argumentem jim byl palcát a řemdich.
O otevření nejstarší divadelní budovy u nás se zasloužili Jezuité. V Českém Krumlově se od r. 1613 provozovalo školní divadlo. Veškerá divadelní představení se hrála v češtině, aby jim porozuměl prostý lid. Jejich obliba byla převeliká. V češtině vycházely knížky lidového čtení a kramářské písně.
V 2. polovině 18. století zaznamenáváme první náznaky ochotnického divadla tzv. sousedské divadlo, předvádějící zpravidla pašijové hry. Diváky i herci byli
členové rodiny a sousedé. V r. 1786 podučitel Jan Petruška z Vysokého nad Jizerou se svými žáky založil tradici ochotnického divadla v Čechách.
Probuzení buditelé
Obrozenci v 19. století usilovali o pozvednutí českého jazyka a prostředkem jim bylo mimo jiné i divadlo. O úloze buditelů napsal Alois Jirásek (1851 – 1930) známý román F. L. Věk, který zachycuje první kroky českého divadla.
Zpočátku se uváděly převážně přeložené hry se
zpěvy a díla českých buditelů, např. Václava Tháma, J. K. Tyla. Významnou osobností byl Jan Nepomuk Štěpánek (1783 – 1844), dědeček herce Zdeňka Štěpánka. Pro české divadlo vytvořil a přeložil na 130 her a dokázal tak, že čeština je stejně bohatý jazyk jako němčina nebo latina.
Ochotnické divadlo nebylo jen záležitostí venkova či malých měst. I představení ve Stavovském divadle v letech 1812 – 1824 měla ochotnický charakter. Mezi ochotníky najdeme převážně příslušníky české maloburžoazie a
studenty. Na venkově hrál bez rozdílu společenského postavení prakticky každý.
Nejoblíbenějšími kusy ochotnických souborů byla díla Václava Klimenta Klicpery (1792 – 1859) a jeho žáka Josefa Kajetána Tyla (1808 – 1856). Tylovy hry Paličova dcera a Strakonický dudák a Klicperova fraška Hadrián z Římsů se úspěšně hrají dodnes.
Divadlo za ostnatými dráty
Amatérská divadla a soubory byly po staletí hlasem volajícím po sebeurčení a zbraní utiskovaných. Cenzura divadelní hry zakazovala a postihovala jejich autory.
Amatérská
divadla vznikala v nových domovech českých emigrantů jako vzpomínka na vlast, ale i v Terezínském ghetu, kde byla jedním z mála způsobů, jak si zachovat zbytky lidské důstojnosti. V období normalizace po roce 1970 vznikala tzv. bytová divadla. Proslulým bylo bytové divadlo Vlasty Chramostové.
Zde čtěte další část tohoto "tématu týdne"- rozhovor s malířkou a nadšenou divadelní ochotnicí Sylvou Triantafillou.
Nejstarší divadelní festival
A jak je tomu dnes? Ochotníci, tito novodobí pokračovatelé tradice "sousedského divadla", zdaleka nevymizeli. V České republice je 6331 obcí – a podle Databáze českého amatérského divadla je evidováno 9151 ochotnických souborů. Pro ochotnické divadelníky je prestižní
účast na Jiráskově Hronově, celostátní přehlídce amatérského divadla se zahraniční účastí – a nejdéle trvajícím amatérském festivalu na světě! První ročník se na oslavu nedožitých osmdesátých narozenin Aloise Jiráska konal už v roce 1931.
Hrajete amatérské divadlo? Povězte o svých zkušenostech ostatním na našem fóru nebo diskutujte přímo pod článkem.
Kam dál?
Upleťte si královskou rodinu
Novou lásku mi poslal manžel
Můj muž je Vietnamec
Patří staří za volant?Jistě!
Kulturní tipy na květen