Každý rok je to stejné. Nebo přinejmenším podobné. Nejdříve se ve všech médiích řeší datum 8. března. Celý den se diskutuje, zda slavit či neslavit Mezinárodní den žen, když vlastně vznikl z popudu amerických švadlenek. Ačkoli jsou vyznavači tohoto svátku obvykle v menšině, pro jistotu se na MDŽ upozorňuje zejména v květinářstvích a cukrárnách.
Simonka a Martin před třemi lety
O dva měsíce později se už dvacet let připomíná Den matek. Letos to vyšlo přesně na den, druhá květnová neděle byla rovněž osmého.
Den matek je pohyblivý svátek stejně jako třeba Velikonoce. Na rozdíl od MDŽ se majitelé maminek nemají možnost upnout na fixní datum a tudíž je třeba druhou neděli v měsíci květnu hlídat, abychom ji neprošvihli. Což se zaručeně vždycky někomu podaří… Nebýt nás, matek a babiček, které to synovi, bratrovi či manželovi taktně a včas připomenou.
Zádrhel ovšem bývá v rozdílnosti názorů, kdo komu má a nebo může ke Dni matek gratulovat. Jakkoli to zní jasně, jasné to není. Z dob minulých se často praktikuje „zlozvyk“ přát po vzoru MDŽ všem ženám v rodině – maminkám, babičkám, tchýním, případně i
tetám a sestrám, ať už jsou matkami či ne.
Nepochybuji o tom, že je to milé a že přáníčko k svátku potěší vždycky. Ale trvám na tom, že správně by měly ke Dni matek gratulovat výhradně děti svým matkám. V praxi to znamená, že jsem popřála svojí mamince a oslavíme to spolu, až tento týden přijede. A taky jsem zavolala bratrovi, aby na ni nezapomněl, protože i on je její dítě…
Totéž jsem musela udělat se svým mužem. Připomenout mu, že i jeho máti má svátek a že jí má zavolat a popřát, protože i ve dvaašedesáti je pořád její syn. Ale nemohla jsem akceptovat jeho
požadavek, abych „to vyřídila“ já, protože tchýně je přecejen něco jiného než maminka a hlavně – ona chce gratulaci od svého syna a ne od snachy.
Ovšem moje snacha Simonka to letos vyřešila s půvabem a šarmem jí vlastním. V neděli dopoledne mi přišla nádherná esemeska: „ Zdravíme úžasnou maminku Haničku, přejeme krásný DEN MATEK a zítra si to sice opožděně, ale společně užijeme. Pusu posílají Simča a Marťa.“ Martin měl zápas v Hradci Králové, musel se soustředit a nesměl telefonovat, takže Simonka získala pověření napsat mi jeho j
ménem. Esemeska napřed putovala ke schválení do Hradce a teprve potom jsem nad ní zamáčkla slzu já…
A v pondělí odpoledne přijeli oba, s velikou kytkou růží a náramkem, který mi Simonka vlastnoručně vyrobila.Mám úžasné děti… A že mě zatím pořád šetří coby vlastní babičku jejich dětí, na tom nesejde. Až to přijde, budu šťastná. A když ne, tak budou pro mě pořád stejně úžasní.
Ostatně, ani moje nevlastní dcera Klárka na mě nezapomněla. Je s oběma klukama na škole v přírodě. K Svátku matek mi poslala gratulaci a kluci smajlíka !!!
Mám prostě úžasné děti. A říkám to s pokorou…
Čtěte také Z deníku nevlastní babičky(14)
Hana Švejnohová byla původně herečkou, znali ji zejména diváci ve Zlíně a v Brně. Objevila se i v několika filmech (například Dneska přišel nový kluk). Od roku 1992 je populární zejména jako rozhlasová a televizní moderátorka (např. ČT, Dámský klub F1). Píše také pro společenský měsíčník Xantypa. V této době se po deseti letech odmlky vrátila k rozhlasové práci. Posluchači ji mohou slyšet od 5. února každou sobotu dopoledne v 10.00 hodin na stanici ČRo2 v autorském pořadu „Nezatloukat aneb My dva a čas“, což je hodinka se zajímavými hosty na téma vztahů manželských i nemanželských.
Patří Hanka mezi vaše oblíbené osobnosti? Chcete se s ní podělit o vaše babičkovské zkušenosti? Napíšte o tom do našeho diskusního fóra nebo do diskuze pod tímto článkem.
Kam dál?
Můj muž je Vietnamec
Úspěšná léčba ničím
Hubnutí pro diabetiky
Upleťte si královskou rodinu
Novou lásku mi poslal manžel