Fungující rodina je pro seniora přístavem psychické i fyzické pomoci, vzájemné podpory a předávání hodnot. Citové vztahy mezi generacemi jsou obohacením života dětí, rodičů i prarodičů.
V moderní době ubývá mezigeneračního soužití, rodinné vazby se uvolňují. Mladí často říkají, že mají plné právo na svou seberealizaci podle svých představ a potřeb. Prarodiče pak žijí samostatně, ale zároveň i v
osamocení. Necítí podporu svých
dětí v době životních krizí. Dochází k citovému oslabení, vázne důvěrnější komunikace v rámci rodiny.
Dokonce se stává, že senior, ve snaze neklesnout ve svých očích ještě níž, než si představuje, nechce přijímat
pomoc od svých příbuzných. Má pocit, že rodinu příliš zatěžuje, stydí se požádat o podporu, pěstuje si falešnou hrdost a přijme raději pomoc od profesionálů. Tady je jednoznačně nejdůležitější smysluplná komunikace rodiny, pečujícího i seniora. Vše se dá vysvětlit a pochopit.
Předávejte svou moudrost
Staří lidé vzhledem k technickému pokroku a stále novým civilizačním vymoženostem ztrácejí pocit, že se v životě něčemu naučili a že to mohou předat svým potomkům.
Přicházejí o své sebevědomí. Mladí životní moudrost a dobře míněné rady starších nepřijímají. Zajímavé je, že to neplatí např. ve vztahu dědeček a vnuk nebo vnučka. Vidíme to kolem sebe – vnuk naučí dědečka s internetem a
mobilem a on naopak ukazuje svým vnukům krásy přírody, vypráví jim o historii země apod.
Pryč s předsudky
PhDr. Dana Klevetová z Geriatrické kliniky VFN Praha uvádí v odborném časopisu Sociální péče příklad apatické pacientky se sklonem k agresivitě. Rodina si vzpomněla, že kdysi hodně
pletla. Dcera koupila vlnu, přinesla pletací jehlice a pacientka najednou vyžadovala sezení v křesle a celé hodiny pletla a dokonce komunikovala. Někdy se napohled beznadějná situace může díky zájmu rodiny změnit k nepoznání. Rodinné vztahy se touto cestou znovu utuží. V seniorském věku vznikají i
nové vztahy partnerské, rodina někdy nemůže pochopit, co si to ten děda nebo babička vlastně dovolují. My jim to přece neschvalujeme! Nezapomínejme, že staří lidé těch radostí a drobných životních potěšení nemají mnoho. Objeví-li se někdo, kdo jim svou přítomností přinese trvalejší pocit štěstí, nekažme to svými předsudky. Vztah rodiny k seniorům nemusíme měřit časem, který jim věnujeme, spíše jim splácejme lásku, důvěru a trpělivost, s jakou se o nás starali, když jsme byli ještě malé děti. I my budeme rádi, když se naše děti budou podobným způsobem věnovat nám!
Kam dál?
Jak a kdy zapojit prarodiče do výchovy potomka? 1. díl
Jak a kdy zapojit prarodiče do výchovy potomka? 2. díl
Kdo vám pomůže s vnoučaty?
Je vnouček pěkný prevít? Hoďte to za hlavu!