Vypečený synáček s majetnickou snachou nebo nevděčná dcera s chamtivým manželem mohou být důvodem pro jednostranný právní úkon, který se nazývá vydědění.
Právní úprava ovšem jasně stanovuje, koho a za jakých podmínek lze vydědit. Učinit tak „jen tak“ z chvilkového rozmaru nebo kvůli osobní averzi vůči partnerovi/partnerce našich dětí zákon nepřipouští, ačkoliv výklad čtyř stanovených podmínek nijak nerozvíjí.
Adept na vydědění musí splňovat jednu ze 4 zákonem stanovených podmínek:
1. V rozporu s dobrými mravy neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří nebo v jiných závažných případech.
2. O zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl.
3. Byl odsouzen pro úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v trvání nejméně 1 roku.
4. Trvale vede nezřízený život.
Koho nelze vydědit?
Úkon vydědění se týká pouze neopomenutelných dědiců. Jsou jimi výlučně potomci zůstavitele, a to nejen v prvním stupni, tj. jeho děti, ale i potomci druhého, příp. dalšího stupně (přičemž ovšem potomek bližší vylučuje z dědění potomka vzdálenějšího). Pokud v listině vydědění není písemně uvedeno, že chceme vydědit všechny neopomenutelné dědice, ale např. jen své děti, přechází právo dědit automaticky na další linii – na vnuky a vnučky.
Synovu hysterickou snachu, závistivou sestru ani vlastního manžela/manželku vydědit nelze, jejich nemožnost dosáhnout na jakýkoliv majetek se dá ale upravit v
závěti.
Pozor! Pamatujte na to, že závěť by vždy měla určovat práva těchto tzv. neopomenutelných dědiců. Pokud je neobsahuje, mohou tyto osoby platnost závěti napadnout a vyvrátit – pokud ovšem sami nejsou vyděděni. Když tedy například váháme se samotným vyděděním, měli bychom alespoň upravit závěť samotnou a uvést do ní, že si nepřejeme, aby naše děti zdědili (altánek se zahradou, hodiny s jelenem apod.).
Jak sepsat list vydědění?
Pravidla pro sepsání listu vydědění a závěti se neliší. Lze ji:
1. Celou sepsat vlastní rukou se svým podpisem. Pozor – vlastní rukou včetně datace či ostatních údajů.
2. Sepsat na stroji či počítači a opatřit vlastním podpisem, ovšem vždy za přítomnosti dvou svědků a s jasným projevem, že listina obsahuje vlastní vůli toho, kdo ji sepisuje. Těmito svědky nemohou být samotní dědicové!
3. Ve formě notářského zápisu.
Dědická práva upravuje občanský zákoník:
obcanskyzakonik.justice.cz
www.zakonycr.cz