TÉMA TÝDNE – EKOZAHRADY:
„Když vyrazím s dětmi s košíčkem na zahradu a pak uvařím oběd z toho, co jsme přinesli, cítím se skvěle,“ pochvaluje si Tereza, která se před několika lety odstěhovala z Prahy na venkov.
Foto: Jaroslav Svoboda
S knihou na zahradu
„Že začnu zahradničit, to mi bylo jasné hned, když jsme se přestěhovali na vesnici. Jsem tak trochu romantická nebo idealistická nebo jak to nejlíp nazvat, a představa, že pár kroků od domovních dveří mi porostou krásná a zdravá rajčata, špenát, bylinky nebo mrkev, mě vydatně motivovala.“ V prvním roce byl Tereziným největším kamarádem rýč. Pomocí něj Hned první jaro přeměnila Tereza obdélník asi 3x6 metrů v jeden velký záhon. „Krásně tam vidím z oken,“ pochvaluje si výhled. „V některých letech byly naše pěstitelské úspěchy tak zanedbatelné, že
zelenina z obchodu byla naší záchranou a bez ní bychom rozhodně nepřežili.“ Zeleninu nepěstovali sami proto, aby ušetřili. Práce na čerstvém vzduchu, možnost, jak pomocí přírody vlastníma rukama vytvářet nějaký hmatatelný (a v kuchyni upotřebitelný) výsledek, četba zahradnických knih a získávání nových poznatků z nich i praktických zkušeností a také možnost ukázat dětem, odkud se bere to, co jí – to všechno jsou zisky, kvůli kterým začali s partnerem zahradničit. „A kvůli tomu v něm pokračujeme, i když někdy nesklízíme
úspěchy.“
Čtěte také: Zahrady pro lenošení
Žádná chemie
Tereza se nevyhne srovnávání se sousedy. „Většina obyvatel, a to jak stálých, tak chalupářů, si nějakou zeleninu pro svoji potřebu pěstuje, jsou zkušení a úspěšní zahradníci.“ Jenže jejich způsob zahradničení by se dal označit jako konvenční. Pravoúhlé
záhonky, systém jeden záhon – jeden druh zeleniny, žádný mix, časté okopávání a zalévání, suché části rostlin a nadbytečný organický materiál shrabat a spálit, ať „není nepořádek“, na podzim je nezbytné rytí. V používání chemie se liší, někdo hnojí chemickými hnojivy a používá chemické postřiky proti chorobám nebo škůdcům, někdo ne. „Já jsem si hned na počátku
přečetla několik knih, které mě jako zahradnici zformovaly. Byla to kniha Zahrada v souladu s přírodou od Marie-Luise Kreuterové, Zdravá zahrada od Heleny Vlašínové a Kompletní návod k vytvoření ekozahrady a rodového statku od Jaroslava Svobody.“ Díky nim Tereza objevila, jakým způsobem by chtěla zahradničit, a základním idejím z těchto knih zůstává i přes občasné neúspěchy věrná.
Čtěte také: Dejte zahradě svého ducha
I plevel má svůj smysl
Žádné chemické
postřiky! Ty byly v naprostém rozporu s Terezinou představou zdravé zeleniny pro děti i dospělé, zeleniny, která se někdy jí přímo ze záhonu, bez velkého umývání. „Mám ráda autory, kteří se na problém umí podívat komplexně, a to všichni tři uvedení autoři dělají.“ Poprvé se Tereza v těchto knihách setkala s tím, že někdo namísto naříkání, že ten hrozný plevel pořád roste, vysvětlil, proč tomu tak je. Upozornil na fakt, který je vlastně úplně evidentní a logický – totiž že příroda v našem podnebném pásu nezná nic podobného tomu, co se většina zahradníků snaží vytvářet: hnědou hlínu, ze které roste vždy na jednom záhonu jeden druh kulturní plodiny. Popřípadě, pokud bychom měli na mysli místo zeleninové okrasnou zahradu: kraťoučce posekaný trávníček, uprostřed
osamocený strom a sem tam trs trvalek. A to je ten důvod, proč udržet takovouto zahradu vyžaduje skoro každodenní práci zahradníka: je to boj proti přírodě a člověk ho nemůže vyhrát.
Nezvaní hosté
„Existuje ale jiný způsob zahradničení. Jeho hlavní myšlenkou je porozumění přírodě a snaha, aby příroda na naší zahradě pracovala pro nás, ne proti nám.“ Jedním z typických ekozahradnických postupů je mulčování – pokrývání každé volné půdy v zahradě organickým materiálem (např. slámou, posekanou trávou, pilinami, kartonem), který zabraňuje růstu plevelů i vysychání půdy. Obnažená půda je totiž na slunci okamžitě suchá, půda něčím pokrytá (tak, jak to dělá příroda prostřednictvím rostlin, kterým my říkáme plevely) vysychá o mnoho pomaleji. Jiným od
přírody odpozorovaným „fíglem“ je pěstování polykultur, kde si pěstované zeleniny navzájem prospívají látkami, které vylučují nebo tím že jedna druhou stíní. „Pochopitelně, že jsme s naší zahradou zažili také spoustu neúspěchů, a ne vždy u nás recepty z knih fungovaly – například mulčování, do kterého jsme se zpočátku vrhli po
hlavě, jsme se museli skoro úplně vzdát kvůli slimákům. Jsem ale moc ráda, že naše zahrada je součástí přírody, kam patří i živí tvorové, a ne sterilní výrobnou ovoce a zeleniny nebo – ještě hůř – trávníkem typu golfové hřiště.“
Máte také radikální přístup k chemikáliím, které se používají na zahradách? Diskutujte o radostech i starostech zahradničení na našem diskuzním fóru.
Kam dál?
Jak se můj otec zamiloval do zahrady
Jak ulevit těžkým a unaveným nohám
Sportovat lze i s kily navíc
Psychowalkmany jsou psycho!
Nejčastější jazykové karamboly
Všechny články z rubriky zde