velikost písma: A +/ A/ A -
Skupina: Zdraví / Fórum: Psychologie / Téma: Když onemocní duše
liuchunkai
Příspěvků: 865
RE: Sedačky / sedací soupravy
Vložil(a): liuchunkai 16.04.2018 08:48

liuchunkai
Příspěvků: 865
RE: Ženy na přechodu :)
Vložil(a): liuchunkai 22.03.2018 07:11

kakakaoo
Příspěvků: 23
RE: Když onemocní duše
Vložil(a): kakakaoo 19.03.2018 09:21

verca.fontanka
Příspěvků: 100
RE: Když onemocní duše
Vložil(a): verca.fontanka 07.03.2018 12:44

liuchunkai
Příspěvků: 865
RE: Když onemocní duše
Vložil(a): liuchunkai 14.12.2017 08:29

liuchunkai
Příspěvků: 865
RE: Ženy na přechodu :)
Vložil(a): liuchunkai 05.12.2017 02:34

Malediv
Příspěvků: 21
RE: Když onemocní duše
Vložil(a): Malediv 01.12.2016 14:20

Nemocnou duši vyléčí hlavně čas. Pomůže ale také nějaké rozptýlení v podobně nových zájmů, takže byhc se nebál začít se věnovat něčemu novému... Držím palce.
wq123
Příspěvků: 184
RE: Když onemocní duše
Vložil(a): wq123 24.10.2016 04:22

Dominik
Příspěvků: 12
RE: Když onemocní duše
Vložil(a): Dominik 05.10.2016 10:36

duše je velmi podstatná část člověka proto si myslím, že je velmi důležité ji nezanedbávat.
jlgg
Příspěvků: 60
RE: Když onemocní duše
Vložil(a): jlgg 13.08.2016 12:16

zhuojian
Příspěvků: 80
RE: Když onemocní duše
Vložil(a): zhuojian 04.07.2016 10:14

Neta
Neregistrovaný(á) uživatel(ka)
Příspěvků: 1
RE: Když onemocní duše
Vložil(a): Neta 11.08.2011 10:06

Milé dámy,jsem moc vděčná za Vaše přispěvky,podporu a vnímavost k neštěstí takových lidi,jako my.Patřím také ke skupině trpicích alias Surinama.Vlastně jsem taková celý život,odmalíčka,ne můžu zapadnout mezi lidé,zvlašt´ mi dělají problemy jít na poradu v práci,velký počet lidi,pak přestavka na oběd,kde tucet lidí stojí ve frontě,proto radějí se jeho vzdávam a jdu ven,třeba až za vrata,zapalím si cigaretu a citím se Blbcem.Jinák mám tam dobré kolegině,bavím se s nimi,ale ted´, po smrti manžela,drží mi
pri životě mojé 2 psy,které mám za nejkamarady a o které se
můsím starat.Tí mně mají radi takovou,jaká jsem.Nemohu řýct,
že jsem slaboduchá,zvladla jsem autoškolu po smrti manžela
v 57letéch,našla jsem si práci,jsem schopná rešení životních
situaci,jenom se citím nešt´astná a mám strach s probuzení,
jak popisuje Surinama.Proto Vám všem moooooc vděčná,že jste
s nami,podporuje nás to moc duševně a dává silu jít životem dál.Přejí všem Vám to nejlepší,co může život dát.Neta
Helena
Neregistrovaný(á) uživatel(ka)
Příspěvků: 5
RE: Když onemocní duše
Vložil(a): Helena 10.06.2011 01:26

To je opravdu otřesné, co se dnes děje a že existují takový lidé, kteří se neštítí ničeho. Cítím s vámi a pravděpodobně bych na vašem místě dopadla stejně. také jsem důvěřivá a ochotná pomoci, bohužel v dnešní době stále více platí - pro dobrotu na žebrotu. Není se potom co divit, že jsou lidé k sobě navzájem lhostejní, každý se bojí, aby se nestal obětí nějakého podobného podvodu. Přeji vám, ať k vám ukradené korunky najdou brzy cestu zpátky!
kuklo
Příspěvků: 6
RE: Když onemocní duše
Vložil(a): kuklo 14.05.2011 19:07

Bolest v mojí duši je stále větší. Nohu stále nemám v pořádku, čeští doktoři nepomohli, tak jsem se svěřila do péče čínské medicíny. Ale o tom psát nechci. Naopak bych Vám chtěla napsat, jak jsem byla bezostyšně okradena za bílého dne. Docházím na terapii do jednoho centra. Stalo se to včera při zpáteční cestě. Vyšla jsem z budovy a přistoupil ke mě neznámý chlap s tím, že mě zná a že je syn mojí bývalé vedoucí z práce. Po otázce na moje poslední zaměstnání mi nabídl, že jsou tam s maminkou autem a že mě svezou domů. Pojedeme prý asi za čtvrt hodiny, že vyzvedne ještě nějaké léky a koupí dceři dárek k narozeninám. Vzal mobil, volal a domluvil, že maminka objede blok a vyzvedne nás na zadním parkovišti. Nechal si u mne rohlíky a nákup, zeptal se, zda bych mu nemohla půjčit nejprv čtyři stovky, že mi to maminka obratem vrátí, až přijede. Nevím, co se právě odehrávalo v mé hlavě, asi zkrat, otevřela jsem peněženku a když uviděl ještě tisícovku, znovu volal mobilem, že vezme fotoaparát i s paměťovou kartou. I s mými penězi odešel na nákup. Čekala jsem deset, dvacet minut, až byla hodina pryč, teprve mi to došlo, že jsem naletěla podvodníkovi. Strategie byla ještě propracovaná tak, že mi říkal, že maminka mi bude posílat pozvánku na setkání a znovu jí volal, že musí koupit ještě tapetu do pokoje. Když mi to došlo, celkem dvě hodiny po terapii, dostala jsem tak silný psychický záchvat, že jsem nemohla dojít ani na metro. Ani nevím, snad pudem sebezáchovy, jsem se domů dostala. Okrást invalidní důchodkyni o berli za bílého dne to je snad největší hyenismus, který existuje.Dnes od rána záchvat pokračoval, nemohla jsem se vůbec zastavit. Skutečně nevím, proč jsem tak pitomá a naivní? Proto Vás prosím, dávejte si pozor i na ulici na velice milé lidi, lákají Vás pod falešnými záminkami. Ani ve snu by mne nenapadlo, ani nejmenší tušení jsem neměla, že je to podvod. Přeji všem hodně zdraví a pohody. Jiřinka.
surinama
Neregistrovaný(á) uživatel(ka)
Příspěvků: 13
RE: Když onemocní duše
Vložil(a): surinama 13.04.2011 10:22

Děkuji Enrii a Hance za velmi povzbuzující slova. Někdy si říkám, jestli té černoty v mých očích není příliš mnoho. Vím, že mám životem jít a něco se naučit, třeba jsou toto právě tvrdé lekce, které mě mají někam posunout, třeba to musím zdolat a kdybych utekla, tak v příštím životě se mi to stane ještě větším úkolem. Věřím i tomu, že setkání nejsou náhodná, potkávají se ti, co si mají něco předat a my jim máme něco dát. Něco můžeme ovlivnit svou vůlí, dělat maximum, ale nelze překročit vlastní stín. Jestli je někdo nad námi, tak to určitě vidí a když ne teď, tak v budoucnu, jistě nás odmění.
Přeji vám velmi hezký den. Dneska prší, určitě zase vyjde sluníčko. Když ležím na dně , pouštím si Mozarta - Requiem, to mě nadzdvihne, představím si ten jedoucí dostavník a na něj se snášející sníh a do toho ta překrásná, andělská hudba. To je co???
Řeknu si, že co to muselo být za bolest, která zplodila takovou geniální hudbu.
Mějte se, posílám šmajlíky
Hanka
Neregistrovaný(á) uživatel(ka)
Příspěvků: 7
RE: Když onemocní duše
Vložil(a): Hanka 05.04.2011 17:13

Ano a hlavně se nezavírat doma, chodit ven a dívat se na vše okolo sebe,najdeš spoustu krásných detailů, kterých sis ani nevšimla. Teď se vše otvírá a probouzí, každý den je nový. Nic si neber osobně, děláš vše, jak nejlépe umíš, s nikým se nesrovnávej, žij si svým tempem.Nestrachuj se.Něco můžeš svou vůlí ovlivnit a něco ne- jde jen o to to rozlišit. Držím palce.Odvahu...
enria
Neregistrovaný(á) uživatel(ka)
Příspěvků: 1
RE: Když onemocní duše
Vložil(a): enria 05.04.2011 14:42

...jsem něžný,jsem krutý,ale jsem život-pláčeš???i v slze je síla,tak jdi a žij...
Nikdo tady není zbytečný,každý má někomu něco dát a zase si má od někoho něco vzít..žádná setkání nejsou náhodná...Zkus se na lidi dívat,že se máš něco naučit a oni zase od tebe.Můj bratr se léčí u psych.už přes 3 roky a je to jak píšete,jednou je dobře a potom zase ne...má léky...Já s tím bojuji už roky a lékům se vyhýbám,ale ani nevím jak to dělám,ale stále jsem usměvavá i když někdy nastanou stavy úzkosti,ale vím,že mě chcou říct,není se čeho bát,vše má svůj důvod a vše zvládneš...neboj se...potom se uklidním a jdu dál.Ted mi tatínek umírá na rakovinu plic a do toho došel zápal plic,tak jsem probrečela noc,abych uvolnila strach a napětí co se kupí ve mně a vím,že musím být silná a nebát se,vše má svůj důvod a já se snažím brát vše jako výzvu a pomoc k osobnímu růstu i když je to těžké,ale je to hodně tvrdá práce na sobě pracovat a nebát se ničeho co cítíme,jsou to naše signály,které se naučit vnímat a hlavně nevzdávat se....Drž se Surinama...jen tím,že jsi sem písla,tak už víš,že nejsi sama...Enria
surinama
Neregistrovaný(á) uživatel(ka)
Příspěvků: 13
RE: Když onemocní duše
Vložil(a): surinama 06.03.2011 11:59

ahoj, moc blahopřeji těm, kterým se podařilo vybabrat z břehů mezi životem a smrtí. Já se již několik desítek let mezi tím potácím. Důchod nemám, ačkoliv navštěvuji psychiatričku, která do men pere léky, nicméně přesto vše nezažívám žádnou radost ze života,mám pocit jako bych žila jenom ve snu. V zaměstnání jsem vyděděncem, tím nejposlednějším článkem, to zřejmě pro mou odlišnost, nezapadám nikdo do žádného kolektivu. Již jsem přestala i hledat v různých spolcích. Všude jsou vytvořené komunity, kam nejsem vpuštěna. Chtěla jsem několikrát již učinit konec, ale drží mě ještě pes, při pouhém pomyšlení, že by skončil v útulku, mě jímá hrůza. Mám zájmy - knížky, hudbu, píšu i občas básničky, ráda chodím do přírody, když s nějakým spolkem, tak stejně sama. Mám hrůzu z toho jít do práce, hrůzu z toho vyjít z domu, lidé mi lezou doslova na nervy. Nemohu se zbavit pocitu že jsem tady zbytečná. Přeji každému, kdo se z toho dostal za pomoci kvalitního psychologa, aby mu to vydrželo, já jenom přežívám a je to nuda. Těším se na noc, děsím se probuzení. Surinama
megynka
Neregistrovaný(á) uživatel(ka)
Příspěvků: 1
RE: Když onemocní duše
Vložil(a): megynka 14.02.2011 08:20

Ahoj všichni,
moje kamarádka si také stěžovala na dušičku a jezdí pravidelně na konstelace a moc jí tam pomohli...........
kuklo
Neregistrovaný(á) uživatel(ka)
Příspěvků: 2
RE: Když onemocní duše
Vložil(a): kuklo 31.01.2011 22:17

Pro Lucrezii : Vážená paní Lucrezie, přeji Vám hodně naděje a je dobře, že jste z deprese venku. Ŕíká se, že naděje umírá poslední, ale když ji člověk nikde nevidí a nenachází, tak už nevěří. Neustále si kladu otázku, proč tu vlastně jsem, když nebudu, tak mě nikdo postrádat nebude.


Diskuze

Možnost přidání příspěvku k článku mají jen registrovaní uživatelé. Registrovat se můžete ZDE. Pokud jste již registrovaný(á) uživatel(ka), nezapomeňte se prosím přihlásit.