velikost písma: A +/ A/ A -
Skupina: Ze života / Fórum: Naše minulost / Téma: Za našich mladých let - bejvávalo
liuchunkai
Příspěvků: 213
RE: Oblíbené domácí zvíře
Vložil(a): liuchunkai 21.10.2017 03:00

liuchunkai
Příspěvků: 213
RE: Za našich mladých let - bejvávalo
Vložil(a): liuchunkai 04.09.2017 10:00

liuchunkai
Příspěvků: 213
RE: Vybavení hal, pracoviště
Vložil(a): liuchunkai 04.09.2017 09:28

chenyingying
Příspěvků: 100
chenyingying20107829
Vložil(a): chenyingying 29.08.2017 06:04

poletucha
Příspěvků: 113
RE: Za našich mladých let - bejvávalo
Vložil(a): poletucha 03.09.2010 00:07

Jak to u nás chodívalo
---------------------------------
Stále někde čtu, jak se dnešní ženská nahoní a nemá na nic čas.
U nás to bylo takhle: moje tři děti měly rozdělené úkoly a já nevěděla co je vysávat, vynášet koš, utírat nádobí, zalévat kytky. V úkolech se střídaly, a nikdy je nenapadlo, že by něco z toho nebylo uděláno. Měly svůj pokoj a tam si musely uklízet, stlát postele. A když jsem viděla nepořádek ve skříni nebo šuplíkách, tak jsem vše naházela na jednu hromadu a musely uklízet. Teď mě možná odsoudíte, ale při třech dětech, obyčejné pračce a dvou pracích to jinak nešlo. K tomu jsme ještě měli zahradu, kde bylo také plno práce a pak zas zavařování a chodila dvakrát v týdnu cvičit.
Dnes jsem za to ráda, jsou samostatné, umí si uvařit, zašít díru a doma udržují pořádek. Dokonce tchýně mé dcery řekla, že teď vidí, jak špatně svého syna vychovali. Je jedináček a tak si ho hýčkali a nenechali ho nic dělat, hlavně aby se učil. Je z něj lékař, ale na práci moc není, i když musím přiznat, že o proti začátku je už trochu šikovnější.
A jak se to dnes hodí nejstaršímu synovi, který má ve své péči 10letého Toma.
Vlastně mě přibyla práce s odchodem dětí.
Možná je to tím, že jsem rok byla jenom s tatínkem a musela se ve svých 12 letech starat o domácnost. Tatínek byl revizor a ráno odjížděl a vracel se večer.

Manžela jsem pravda, šetřila, protože dojížděl 30km do práce a stavěl svépomocí byt. To trvalo tři roky, pak zas úpravy kolem domu a zas stavět školku, abychom mohli dát dceru do školky. No a teď už ho měnit nebudu.

poletucha
Příspěvků: 113
RE: Za našich mladých let - bejvávalo
Vložil(a): poletucha 01.07.2010 20:38

Miluji country
---------------
Tak si tu sedím u PC, poslouchám Country Radio a je mi fajn. Vracím se do Plzně, kam jsem jezdívala na Portu. Byly to krásné zážitky. Když celý ten kotel na Lochotíně povstal a všichni na úvod zpívali trempskou hymnu: Vlajka vzhůru letí. I teď mi běhá mráz po zádech a na závěr večera, kdy už byla tma, zazpíval Wabi Daněk - Rosu na kolejích a zase všichni povstali a v rukou nám hořely svíce a my zpívali s ním. Jsou to nádherné vzpomínky a mám všechny Porty na deskách a díky nim se můžu vracet do mládí.
poletucha
Příspěvků: 113
Za našich mladých let - bejvávalo
Vložil(a): poletucha 01.07.2010 20:30

Tak jsem si trochu zavzpomínala na nejhezčí období mého života. Pracovala jsem ve Výzkumném ústavu sklářském, kde byla bezva parta. Práce bylo dost a přesto se užilo tolik srandy. Jezdívali jsme na exkurze po sklárnách, byli jsme v Mosseru, Becherovce, Vamberecké krajce a dalších. No a samozřejmě na závěr jsme vždy skončili v nějaké hospůdce. Také jsme pořádali předvánoční večírky, kde jsme si dávali dárečky. To jsme takhle jednou pro mužskou část vyšívaly bryndáky. Každému to, co ho vystihovalo. Pilot - letadlo, novopečený tatínek - dudlík, dívkař(ředitel) - srdce probodené šípem, ten co jezdil jako mechanik Závod míru - kolo a tak bych mohla pokračovat.

Jednou, když jsme opět podnikli exkurzi, jsme všechna děvčata měly na hlavě klobouky. To chlapi koukali. Takhle jsme se dokázali bavit a nebyl pak problém, když bylo potřeba jít do práce i v sobotu, tak nikdo neřekl ne. Na stole jsme mohli nechat celou výplatu, zlato a nikdy se nic neztratilo. Když jsme se s někým potkali třeba dvakrát za den, vždy se zdravilo a bylo jedno, jestli je to pan doktor nebo svačinářka, žádný se nad jiné nepovyšoval. Po zrušení SVUS jsme se zase scházeli u jedné z nás, která má velký byt, nadělaly se chlebíčky, guláš a jiné mňamky a dobré pití a nad ránem se loučili. Teď už se tolik nescházíme, někteří už nejsou mezi námi, jiné zavál vítr daleko a tak nám zbyly jen ty vzpomínky a fotografie. Škoda, že dnes je taková doba, kdy se pomlouvá, závidí a každý si jde jako buldog jen za svým a nekouká napravo, nalevo. Jsem ráda, že já jsem měla práci, do které jsem se těšila.


Diskuze

Možnost přidání příspěvku k článku mají jen registrovaní uživatelé. Registrovat se můžete ZDE. Pokud jste již registrovaný(á) uživatel(ka), nezapomeňte se prosím přihlásit.