Většina lidí se stále domnívá, že pokles duševních schopností staršího člověka je vždy jen logickým projevem stárnutí. Alzheimerova choroba je závažná nemoc, o které se málo mluví.
Až správná diagnóza odborných lékařů – psychiatrů, neurologů, nebo geriatrů – napoví, že může jít o nejčastější druh demence – Alzheimerovu chorobu. V posledním desetiletí se stává nepříjemným sdělením pro rodinné příslušníky, dobrovolné pečovatele, ale především samotné pacienty. Alzheimerova choroba je nemoc, pro jejíž další průběh je velmi důležitá včasná diagnóza.
Pomalý, plíživý začátek
Zapomnětlivost, či emocionální změny chování jsou někdy připisovány jinému původu. Velkým problémem je i situace, kdy postižený člověk, který má zatím pouze domněnku, že by mohl Alzheimerovou chorobou trpět, se stydí o svých obavách s kýmkoliv hovořit. Neléčený stav se ale postupem času stále zhoršuje a stane se jednoznačně zřejmý i pro blízké okolí rodinných příslušníků a přátel. Tento stav je dále neudržitelný a nelze jej ignorovat.
Příčiny nemoci se většinou přičítají nedostatečnému přísunu živin do mozku (hlavně vitaminů skupiny B, zinku, antioxidačních vitaminů A, E a karotenoidů atd.), což následně souvisí se špatným vnitřním střevním prostředím a sníženou vstřebávací schopností. Ale samotný proces nemoci je velice složitý a komplikovaný.
Nelze ji (zatím) vyléčit, ale je možné ji léčit
Výsledky včasné léčby pacientovi (ale především jeho okolí a rodině) přinášejí několik let relativně nezávislého života. Průběh choroby lze brzkou terapií do jisté míry pozastavit, nikoliv ovšem zvrátit. Proto je nutné diagnostikovat chorobu co nejdříve. Vzhledem ke změně funkčnosti mozku je pro tuto nemoc charakteristický úbytek až ztráta schopnosti logického uvažování i paměti. Alzheimerova choroba je neurodegenerativní onemocnění mozku, při kterém dochází k postupné demenci. V současné době není známa její pravá příčina, ale z neuropatologických nálezů víme, jak nemoc probíhá. Změny postupně působí rozpad nervových vláken a nervových buněk. Alzheimerovou chorobou se mění také látková činnost mozku.
Neurolog Alois Alzheimer
Chorobu poprvé popsal v roce 1907 německý neurolog Alois Alzheimer, který ji charakterizoval jako degenerativní poruchu se specifickým souhrnem fyziologických změn v mozku. Nemoc je progresivní mentální rozpad postupující do takového stupně, že jsou narušeny paměťové a abstraktní myšlenkové procesy, které pak znemožňují se běžně pracovně a společensky uplatnit. K typickým příznakům patří deprese, zmatené vnímání prostoru a času, neschopnost soustředění a komunikace, ztráta schopnosti udržet moč a stolici, ztráta paměti, změny osobnosti a prudké změny nálady. Zdraví a celková funkční osobnost se rychle zhoršují, až je člověk naprosto neschopen samostatně fungovat.
Současná medicína tuto chorobu doposud nedovedla účinně léčit, pouze poněkud zpomalit její postup. V roce 2008 se objevily první povzbudivé zprávy o výrazném léčebném pokroku u menších skupin pacientů, přestože o úplné vyléčení zatím bohužel nejde.
Tři stádia Alzheimerovy choroby
Příznaky se vyvíjejí od mírné formy přes středně těžkou až k masivní, přičemž u každého jednotlivce probíhá vývoj různě rychle a příznaky jednotlivých fází se mohou navzájem prolínat.
I. stádium
Mírná forma je obdobím, které trvá přibližně 2 – 4 roky. Pacient se často opakuje, ztrácí a zapomíná věci, obtížně hledá slova a bloudí na místech, která důvěrně znal.
II. stádium
Středně těžká forma trvá od 2 do 10 let. U pacienta se projevuje zhoršování mentálních funkcí spojené s poruchami chování. Halucinace, bludy, nesnášenlivost, zmatenost i pohybová indispozice.
III. stádium
Těžká forma trvá 1 – 3 roky. Pacient není schopen vnímat mluvenou řeč, nepoznává členy své rodiny, ani sám sebe v zrcadle. Necítí normální hygienické potřeby. Nerozeznává den od noci. Není schopen se sám o sebe postarat a je zcela závislý na celodenní péči.
Kam dál?
Deset varovných signálů Alzheimerovy choroby