Na ročním vyúčtování záloh na správu a chod domu by neměly chybět celkové náklady domu a způsob jejich rozúčtování. Jen tak si mohou majitelé jednotlivých bytů zkontrolovat, jestli neplatí víc, než by měli.
Pan Petr má štěstí. Koupil si byt v domě, kde si vlastníci instalovali na radiátory měřiče spotřebovaného tepla a poměrně rozumně rozhodli o tom, jak se všichni podělí o náklady na fungování domu. Když mu letos přišlo na jaře vyúčtování záloh na teplo, vodu a chod domu, měl jako každý rok malý přeplatek.
Kdyby vlastníci neměli v bytech na radiátorech připevněné měřiče a spotřebované teplo by se rozpočítávalo mezi všechny vlastníky podle velikosti bytu, z přeplatku by byl několikatisícový dluh. Jedna z dvanácti rodin, které v jeho vchodě bydlí, totiž protopí více než dvakrát tolik, než ostatní byty. Stejné je to se spotřebou vody.
Měřiče na radiátorech jsou výhodné, i když rozhodují pouze o 50 až 60 procentech celkových nákladů, které musí vlastník bytu zaplatit. Zbylou část si vlastníci mezi sebou rozdělí podle velikosti bytu, stanoví vyhláška ministerstva pro místní rozvoj 321/2001 Sb. Podobné je to u tepla na ohřev vody. Jen velikost sdílené složky činí maximálně 30 procent z celkových nákladů. Zbytek závisí na skutečně spotřebované teplé vodě.
Rozdělení ostatních nákladů na chod domu by se mělo řídit velikostí bytu, stanoví zákon o vlastnictví bytu. Umožňuje však, aby se vlastníci dohodli na jiném rozúčtování.
„Jenže to by znamenalo, že všichni vlastníci musí podepsat dohodu, v níž bude jiný způsob rozúčtování stanoven. To se v praxi skoro nedá zařídit,“ říká Jan Halík ze Sdružení bytových družstev a společenství vlastníků.
Rozpočítání nákladů podle velikosti bytu by znamenalo, že například
dva vlastníci stejně velkých bytů budou platit stejně za provoz výtahů, osvětlení, odvoz odpadů či úklid, i když jeden v bytě žije sám, zatímco druhý má manželku a dvě děti.
„Tomu se dá snadno vyhnout. Stačí, když si vlastníci vytvoří pro potřeby financování chodu domu kategorii služeb spojených s bydlením. Zákon o vlastnictví bytu s ní počítá, ale už neříká, co do ní patří. Mezi tyto služby typicky patří úklid domu, odvoz odpadků, používání výtahů, spotřeba elektřiny ve společných částech domu či odměna správci domu, který zajišťuje například účetnictví,“ vysvětluje Halík.
Vlastníci pak mohou na schůzi rozhodnout většinou tří čtvrtin přítomných hlasů, jak se náklady na tyto služby rozdělí. Některé mohou rozpočítat podle počtu osob, které v bytech žijí. Jiné lze stanovit na jeden byt. Zbytek se rozdělí podle velikosti bytu.
Petrova rodina například platí za výtah, úklid, osvětlení a odvoz odpadů podle počtu osob. Za sebe a manželku tak zaplatí za rok skoro pět tisíc korun. Odměnu správcovské firmě platí všichni vlastníci bytů v Petrově domě stejnou. Za rok každý z nich uhradí přes 2400 korun. Pojištění domu se naopak rozpočítá podle velikosti jednotlivých bytů.
Rozpočítávání nákladů na počet osob je ovšem poměrně problematické.
„V takovém případě je zároveň třeba určit, kdo bude evidovat a kontrolovat pohyb osob v bytech. A kdo bude řešit případné spory. Pokud bude vlastník tvrdit, že u něj nebydlely tři osoby, ale že tam bydlel sám, těžko se mu bude dokazovat opak,“ upozorňuje na možné komplikace Halík.
Znevýhodněna bude třeba rodina, kde rodiče odejdou ráno do práce a přijdou až večer, ale za výtah platí více, než třeba důchodce bydlící sám v bytě, ke kterému chodí přes den několik návštěv.
Ve výsledku tyto návštěvy ve výtahu projezdí více peněz než zmíněná rodina.
„U velkých domů je proto praktičtější dělení nákladů podle osob nahradit dělením podle velikosti bytu. Čím více bytů v domě je, tím více se tyto dva způsoby rozúčtování blíží. Při výpočtu podle velikosti bytu ovšem odpadají starosti se sledováním pohybu obyvatel,“ popisuje zkušenosti z praxe Halík.
Roční vyúčtování by si měl každý vlastník pečlivě zkontrolovat. Měl by na něm najít u jednotlivých položek náklady na celkový dům a způsob rozúčtování. Pokud si například vlastníci náklady děli podle počtu osob,
musí být z dokumentu jasné, kolik lidí v domě bydlí a jak vysoké jsou náklady na jednoho obyvatele. Na základě těchto celkových údajů vlastník uvidí výpočet svých nákladů.
Pokud majitel bytu s některou položkou nesouhlasí, může vyúčtování reklamovat. Lhůtu pro reklamaci si stanoví sami vlastníci na shromáždění. Reklamaci mohou uplatnit přímo u správcovské firmy, která domu vede účetnictví, nebo u výboru společenství vlastníků. Součástí vyúčtování by měla být i informace, do jaké doby musí majitel bytu uhradit případný nedoplatek či jak získat zpět peníze, které na zálohách zaplatil navíc.
Zdroj: www.penize.cz – vše o osobních financích na jednom místě.