Nahlédněme spolu trochu do světa informací. Jedním z nejdůležitějších kroků ve vývoji lidské civilizace se stal vynález písma. Jak to vlastně celé bylo?
První způsoby psaní se vyvinuly v zemích Sumeru a v Egyptě. Sumerové používali obrázkové písmo zvané klínové. Jednoduché obrázky (piktogramy) se ryly zaostřenými pisátky do vlhkých hliněných tabulek. Ty se pak vypalovaly v pecích, aby ztvrdly.
Exkurz do vývoje písma
Egypťané už dovedli vyrobit i knihu. Psali inkoustem a štětcem na papyrus, papír vyráběný z papyrového rákosu. Z těchto rostlin odňali jejich části zvané stvoly, slisovali je a vytvořili z nich papírové svitky, na které malovali obrázky. Říkali jim hieroglyfy. Více pospojovaných svitků už představovalo jednoduchou knížku.
Také Římané přispěli k vývoji písma. Využívali totiž místo papíru zpracovanou zvířecí kůži (pergamen). Papír v dnešní podobě vynalezli až Číňané.
Už víme, na co lidé psali, a že šlo o obrázkové písmo. Ale jak vlastně vznikla dnešní abeceda?
Na jejím začátku byli Foiníčané, kteří vyvinuli jednoduché hláskové písmo. Tato verze ale obsahovala pouze souhlásky. Až staří Řekové do něho přidali zvláštní znaky pro samohlásky, a tak vznikla abeceda. Co přišlo dál?
Lidé začali využívat písma k uchovávání informací. První druhy písma byly značně komplikované a trvalo velmi dlouhou dobu, než se zpráva pořídila.
Píšu, píšu celý den,
opíšu vždy kousek jen.
Bolí ruce, bolí oči,
hlava se div nerozskočí,
nechci už být písařem.
Asi tak nadávali lidé, kteří se tehdy starali o pracné rozmnožování informací. Já s nimi plně souhlasím. Nezbývalo, než aby člověk vynalezl nějaký zlepšovák. To zvládl v polovině 15. století Johan Gutenberg z Německa. Sestrojil totiž první tiskařský stroj. Odlitá kovová písmenka skládal do připravených šablon, a tak nahradil úmornou práci písařů.
O 400 let později navázal na jeho myšlenku americký vynálezce Christopher Sholes. Zvládl konstrukci prvního psacího stroje. Písmenka sestavil v pevném uspořádání v řadách nad sebou. Vymyslel tak základ pro budoucí počítačové klávesnice.
Uchování informací mělo dříve jeden malý nedostatek – zůstávalo jen na papíře. Počet informací však neustále stoupá, proto vznikly počítače. Do jejich paměti můžete natrvalo uložit mnoho informací, pěkně písmenko po písmenku. Každé z nich pak v paměti vyžaduje své místo, známé pod pojmem „bajt“ (z anglického slova byte).
Z historie matematiky
S vývojem počítačů je neodmyslitelně spjat svět čísel a snaha tuto dovednost si usnadnit. Základem pro to byla schopnost reprezentace číslic. Šlo nejen o zapisování čísel formou vrypů do kostí, uzlů na provázcích nebo zápisu různými znakovými systémy na různé materiály (voskové nebo hliněné tabulky, papyrus), ale také o postupy, jak s čísly manipulovat a provádět jednotlivé operace. Právě toto slovo zdomácnělo v říši počítačů.
Jedním z nejstarších postupů, jak provádět základní operace, je počítání na prstech. V práci De Temporum Ratione benediktinského mnicha známého jako Beda Venerabilis (přelom 6. a 7. století po Kr.) se setkáváme s popisem postupu, jak na prstech levé ruky reprezentovat čísla v rozsahu od jedné po 99 a na prstech pravé ruky čísla 100 až 9900. Tento systém popisuje pro usnadnění výpočtu křesťanských svátků.
K ulehčení matematických úkonů byly určeny i tzv. Napierovy kosti, sada tyčinek z kostí či slonoviny, které usnadňovaly násobení a dělení. Lze je nazvat jakýmsi předchůdcem logaritmického pravítka. Jejich autorem byl skotský baron John Napier (16. stol.), který fandil vývoji logaritmů. Ještě známější je Abacus, původem asi z Asie, jehož různé varianty (např. ruský sčot) usnadňovaly především sčítání a odčítání, ale také násobení. Nástup techniky, prvních předchůdců dnešních počítačů a kalkulaček, se blížil...