TÉMA TÝDNE – SEX:
Lída, 50: Můj manžel je tělem i duší sportovec. Když skončil svou kariéru – hrál závodně basketbal – začal se věnovat svému koníčku aspoň rekreačně. Dvakrát týdně si chodil zahrát košíkovou nebo fotbálek, víkendy trávil na horách nebo v sedle kola a pokud sám sebe zrovna někde netýral, byl stoprocentně k zastižení v hledišti: nevynechal jediný ligový zápas zdejších fotbalistů nebo hokejistů.
Po utkání samozřejmě mizel v restauraci, v místním sportovním klubu, kde se vedly „odborné“ diskuse fanoušků. Sečteno a podtrženo: Patrik byl v jednom kuse v „luftu“ a my se vídali jen sporadicky. Protože jsem ale ani zdaleka nebyla obdařena takovým sportovním zápalem jako on, moc mi to nevadilo. Byla jsem ráda, že ho nemusím s vyplazeným jazykem následovat při víkendových dostizích, a jeho koníček mi připadal docela neškodný.
„Pořád lepší, než aby lítal za ženskými, jako to dělají ostatní,“ říkala jsem si spokojeně.
Foto: iStock
Jednoho dne, bylo to někdy začátkem léta, jsem zase něco kuchtila nad sporákem, manžel byl opět na výletě. Najednou se rozezpíval jeho mobil, který tu na stole zapomněl. Několikrát zakuňkal, pak se zajíknul a zase ztichnul.
„Aha, asi jen textovka,“ pomyslela jsem si a zadívala se na telefon. Normálně to nedělám, ale teď
se mě zmocnila neodbytná touha podívat se, kdo mu to píše.
„Vždyť na tom nic není, ne?“ ujišťovala jsem samu sebe.
„Jsme přece dvacet let manželé, žádná tajemství před sebou nemáme.“ Nakonec jsem se neudržela a po mobilu sáhla.
Čtěte také: Nebaví vás sex? Máme tipy a triky, které pomáhají
Zmáčkla jsem to správné tlačítko a zvědavě se zahleděla do displeje. Co jsem ale spatřila, to mi vyrazilo dech! Před mýma očima se zčistajasna vyloupla tato nestoudná zpráva:
SEZNAMOVACI KANCELAR EDEN PREJE VSEM SVYM KLIENTUM HEZKE PROZITI LETNI DOVOLENE! TESIME SE NA DALSI SPOLUPRACI A VERIME, ZE NAM I NADALE ZACHOVATE SVOU PRIZEN! Četla jsem to asi už popáté, a pořád jsem nevěděla, co si o tom mám myslet.
„Jakej Eden? Jaká seznamka? Jakou přízeň?“ běželo mi hlavou a dál jsem nevěřícně zírala do mobilu. Pak jsem sebrala všechnu svou sílu a pohlédla pravdě do očí:
„Ano, je to tak, i ty ses dočkala: tvůj manžel tě podvádí, a ty o tom nic nevíš!“ politovala jsem se zničeně. Hned vzápětí se mě ale zmocnilo spravedlivé rozhořčení.
„Ty mrzáku! Já ti dám fotbálek! Já ti dám běžky a kolo a ligu a já nevím co ještě! Vždyť ty mě celou tu dobu vodíš jen za nos! Vždyť ty podáváš sportovní výkony maximálně tak s někým v posteli! A ještě k tomu využíváš služeb seznamky!“ vybuchla jsem navztekaně. Byla jsem tak rozlícená, že jsem se chystala připravit manželovi hotové peklo.
„Jen co se objeví ve dveřích, ztropím mu takovou scénu, že na ni do smrti nezapomene! Jak jen jsem mohla být tak naivní a všechno mu věřit!“
Seděla jsem nabroušeně v obýváku a čekala na Patrikův návrat z výletu. Určitě přijede zas vyčerpaný, bude mi vyprávět, co všechno překonal, zdolal a pokořil. Jenže já ho hned začerstva zpražím:
„Lžeš, ty nestoudnej chlípníku! Udolal a pokořil jsi maximálně nějakou ženskou! Všechno už vím, tak tady nehraj žádnou komedii!“ Jenže manžel nešel, stále nešel. Pocítila jsem potřebu varovat aspoň svoji kamarádku, aby se také jí nepřihodilo něco podobného. Naši muži se totiž dobře znali a na výlety jezdili spolu.
„Ahoj Jani, představ si, co se mi stalo!“ zahájila jsem trpce a dotčeně svůj telefonát.
Potom jsem přítelkyni vylíčila své zděšení ze skandální textovky. Kamarádka mě pozorně vyslechla a pak se dala do hlasitého smíchu.
„Jo, Lído, docela tě chápu: Jirka tu zprávu dostal taky. Jenže já jsem zavolala zpátky na to číslo a víš, kdo se mi ozval? Ozval se mi výčepní z toho sportovního klubu, kam naši pánové choděj. Té hospodě se totiž říká Eden, protože je prý učiněným chlapským rájem. Šlo o pouhou sázku, o žertovný vtípek. Jsem prý už sedmá ženská v pořadí, která tomu pinglovi vytočeně volala.“
Čtěte také: Milenec na objednávku: Felace ano, líbání ne!
Chvíli mi trvalo, než jsem se uklidnila, než jsem se zase uvedla do normálního stavu. Jakmile se mi to podařilo a já si trochu vydechla, ozvaly se v zámku klíče. Ve dveřích stanul unavený Patrik, otíral si z čela pot a nadšeně mi hlásil:
„Tak jsme to dneska trochu natáhli, miláčku! Ujeli jsme osmdesát kilometrů, bez přestávky, z kola jsme skoro neslezli. Bolí mě z toho tak zadek, že k televizi si s tebou asi nesednu. Byla ti to ale nádhera!“
Pohlédla jsem vděčně a téměř zamilovaně na svého manžela a jakoby nic jsem odtušila:
„A nechceš si radši zajít na jedno do Edenu? Dneska si ho opravdu zasloužíš!“ A vlídně jsem se na něj usmála. Teprve potom, co na mne dlouze a nechápavě zíral, jsem se rozpovídala o usvědčující textovce, která mě před chvílí tak dopálila.
Posílejte nám vaše příběhy na adresu [email protected]. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme a autorům pošleme malou pozornost.
Kam dál?
Chrápání nás málem zničilo
Jak jsem se nestala milionářkou
Jiří Ježek - nejlepší handicapovaný sportovec roku 2009
Přichází do módy živá loutka?
Jak se zabezpečit na důchod 3. díl
Zajímá nás, o jakých tématech chcete na našich stránkách číst. Zapojte se do průzkumu a spoluutvářejte web Žijemenaplno.cz s námi. Je to váš prostor a proto je pro nás důležité, abyste zde našli to, co vás zajímá.
Dotazník naleznete zde.