TÉMA TÝDNE:
Paní Hana Hamáková (nar. 1980) a její partner Duong Tat Hai (nar. 1970) se seznámili na návštěvě u známých a okamžitě si padli do oka. On studoval vysokou školu a ona střední hotelovou školu.
]
Jeho strýc byl v Čechách jedním z prvních překladatelů z vietnamštiny. Mají spolu tři děti, dceru 14 a syny 11 a 2 roky. Provozují smíšený
obchod a pan Duong Tat Hai se věnuje personální agentuře pro vietnamské spoluobčany.
Jak vaše rodina přijala vietnamského přítele?
Dobře. My jsme již několik let mezinárodní rodina. Ženy z naší rodiny se běžně vdávají za
cizince. Spíš byly problémy s lidmi z okolí. Dokonce se ptali i na věci, které jsou intimní pro každou dvojici, a to mi bylo nepříjemné.
Jaké je soužití s mužem z jiné kultury a z tak vzdálené země?
Já jsem spokojená, i když jsme protiklady. Já miluji
bílou, on černou, já jsem živější, on je mírný a přemýšlivý. Nejsme zatím manželé, ale svatbu plánujeme. Je to složitější, protože můj přítel je z pěti dětí nejstarší syn a svatba musí být ve Vietnamu i tady.
Navštívila jste už Vietnam?
Samozřejmě, několikrát. Je to tam krásné, líbí se mi tam, ale je tam všude spousta lidí, Hanoj je například přelidněná. Přítel pochází z města Thanh Hoa 170 km od Hanoje.
Čtěte také: Banánové děti a my
Co vašemu příteli vadí na Češích a co se mu naopak líbí?
Tvrdí, že jsou strašně namyšlení. Zbytečně dávají na odiv své ego. Naši známí nás berou v pohodě, ale např. v našem obchodě nebo i na ulici se setkáváme s povýšeností. Také tvrdí, že naši lidé neumí hospodařit a pořád si stěžují, že nemají
peníze. Také nemůže pochopit, jak můžou Češi týrat a zanedbávat své děti. Líbí se mu, když jsou lidé v pohodě a chovají se normálně. Na ženách obdivuje, když jsou inteligentní a veselé. Také se mu líbí česká přísloví, připadají mu trefná a vtipná.
Proč Vietnamce nepotkáváme v restauracích?
Oni tam neradi chodí. Většinou je tam někdo slovně komentuje nebo i napadá, není to příjemné. Většinou Češi vyvolají nějaký konflikt. Je to smutné. Ve
městech, kde studuje hodně cizinců, se nám to nestane, jsou zvyklí na soužití s cizinci.
Zažili jste situaci, kdy jste se bála?
Ano, jeli jsme s dětmi na matějskou a obstoupilo nás asi 15 skinhedů a začali na mého přítele a jeho sestru pokřikovat „žluté svině“. Nás bylo šest i s dětmi a jich taková horda a ještě měl jeden na hlavě kuklu. Prodavači od stánku s pizzou měli připravenou basebalovou pálku a pomohli nám je
zahnat. Zřejmě to byla známá partička.
Mají děti problémy ve škole?
Několik let jsme museli hodně psychicky podporovat naši čtrnáctiletou dceru, aby se dostala z traumat ze školy. Do první a druhé třídy chodila ve Vietnamu a byla tam naprosto spokojená. Chodila do školy, kde byly děti mnoha národností, všichni tam byli odněkud a vše bylo naprosto v klidu. V naší současné škole nám paní ředitelka i
učitelé velice pomáhají chránit naše děti proti těm, které je napadají.
Umíte vietnamsky?
Ano, jsem samouk. Není to zase tak náročné, jak se při poslechu zdá. Jsem pyšná i na
svého přítele, jak úžasně zvládá češtinu a neustále se zdokonaluje.
Jaké dodržujete tradice?
Slavíme dětské svátky, něco jako jmeniny. Dětem se kupují lampiony a dávají se jim peníze. Na Vánoce např. nemají vánoční stromky ale stromky s mandarinkami. V každé vietnamské rodině jsou malé oltáře, kde se zapalují vonné tyčinky, aby v rodině zůstalo štěstí a pohoda. My ho máme v obchodě s dvěma bůžky, ochraňují nám obchod. V
mističce s rýží se zapalují tyčinky, vždycky 1. a 15. den v měsíci. Pokud Vietnamec uvidí svatbu, přináší mu to prý smůlu. A naopak, když uvidí pohřební průvod, je to štěstí. Slaví nejen narozeniny i úmrtí svých předků.
Kdo se o Vietnamce u nás stará?
Neřekla bych, že ambasáda. Velice důležitý člověk je pan Marcel Winter, předseda Česko - vietnamské společnosti. Dokáže se za ně postavit a je ochoten kdykoliv pomoci.
Paní Hana žije v malém městě nedaleko Prahy životem běžné rodiny, jen trochu hektičtěji. V obchodě mají otevřeno 7 dní v týdnu. Několik let se zajímá o vykládání tarotu a vše, co se děje mezi nebem a zemí. Svého muže miluje a ve vztahu s ním je spokojená.
Žijete s někým ze vzdálené kultury? Napište nám o svých zkušenostech do fóra nebo do diskuse pod článkem.
Kam dál?
Kousek vlastního světa
Kulturní tipy na duben
Jak dobré karty vynášejí zdravotní pojišťovny?
Na co využít cigarety?
Jak pohřbít tetičku