velikost písma: A +/ A/ A -
Skupina: Rodina / Fórum: Senioři / Téma: nešťastný vztah matky-dcery
JankaSanka
Příspěvků: 13
RE: nešťastný vztah matky-dcery
Vložil(a): JankaSanka 18.08.2017 12:42

Zkuste si sní o tom otevřeně promluvit...a říct to tak jak to cítíte a jak jste to napsala tady..Je mi to líto, někdy naše děti nevidí co pro ně děláme..
mercedes
Příspěvků: 1
RE: nešťastný vztah matky-dcery
Vložil(a): mercedes 27.06.2017 23:03

mila pani, vidim a i je citit z vaseho psani zklamani a ze nevite si rady. presto je to pripad pro psychologa!!! ten vas nasmeruje. neztezujte si do eteru, protoze nikdo nevi, jak to vsechno vlastne byla a kdy to zacalo. i presto, ze jste udelalamnohe jak pisete,nejspis jste musela udelat nekde v zivote chybu a kdyz si zavzpominate urcite na ni prijdete. ikdyz se to po letech tezko priznava, ale nekdo neni neni sto to priznat, ze chyboval. vsichni chybujem bez vyjimek!!! neni mozna, aby s dcerou jste byla takhle z nicehoznic nakordy. neverim tomu. nejspis jste ji v minulosti ublizila a to tak, ze posleze, kdyz rozum nabrala, to vraci timto zpusobem. neco o tom vim, a vim, ze to tak je. ale jsem jedna z mala, ktera je ochotna to priznat. neztezujte si, zijte dle svych nejlepsich moznosti a valecnou sekeru zahodte. kdo jiny by to mel udelat nez li vy. cas vsechny nauci, jak se s nim vyporadat a vasi dceru nevyjimaje. mejte se hezky a presaltrujte!!!
aries
Příspěvků: 5
RE: nešťastný vztah matky-dcery
Vložil(a): aries 09.03.2017 16:41

jsem rád, že moje ženy s polu vycházejí skvěle :-) jsou to moje holky :-)
Terminator
Příspěvků: 16
RE: nešťastný vztah matky-dcery
Vložil(a): Terminator 30.11.2016 12:46

Podle toho, jak to popisujete jste dceru špatně vychovala, že si k ám vůbec takové chování dovolí. Nechte to asi chvilku vychladnout, hlavně ji. Ona si to pak jednou třeba uvědomí. Hlavu vzhůru :)
máma
Příspěvků: 1
nešťastný vztah matky-dcery
Vložil(a): máma 25.10.2016 10:41

zdena1950 | 12.10.2016 13:38
Dobrý den, můj životní příběh s dcerou zatím končí špatně a nevím, jak z toho. Před 11 lety jsem dceři nabídla bydlení ve svém rodinném domě, který skýtá celkem 11 místností. Ponechala jsem jim první patro s 5 místnostmi. Další jednu místnost obývá moje maminka, která již dlouho trpí různými nemocemi a demencí, takže se o ni již 18let starám. Toto patro bylo včetně koupelny a WC zcela po rekonstrukci/snížení stropů, vytvoření příček, podlahy, obložení. Já bydlí v podkroví. Na tyto úpravy jsem měla 3 úvěry, které jsem splatila. Dcera vybourala dost zrekonstruovaných věcí a provedli novou rekonstrukci, např. podlah. A já splácela něco, co bylo již zbourané. Je fakt, že jsme měly spolu včas probrat, co bude. Ale přestože mi slíbila, že můj úvěr mi pomůže splácet, nestalo se tak. Pak začaly rozbroje. Chtěla, abych jí dala připsat půl domu. Já jsem jí řekla, že jen za podmínky, že můj bývalý manžel nechá připsat půl svého domu našemu synovi. Protože se tak nestalo, začaly problémy, kdy mi začala vyčítat, proč v domě je to, ne toto atd. Rozvedla se. Má nového přítele, inženýra, ale ne vždy vysokoškolsky vzdělaný člověk je inteligentní. Navážel se do mne i on, oba drzým a bezohledným způsobem, kdy mě dokonce naznačil, že v mém domě taky nemusím být. Znovu uvádím, že jsem majitelkou domu. Dala jsem jim ultimátum k vystěhování. Můj bývalý manžel jí koupil ve vedlejším městě dům, který nyní přizpůsobují bydlení. Budou se do nejdříve stěhovat. Je mi z toho hodně smutno. Dělala jsem vše proto, aby se jim u mne líbilo, opravovala jsem, volala řemeslníky, aby vše bylo pěkné. Stálo mi to hodně fyzické i psychické námahy. Dcera si upravovala jen, to co bylo v jejich bytě, ale okolí domu ji vůbec nezajímalo, takže její vyčitky vůči mně, že si dělám pořád do chci, byly neoprávněné a zcestné. Mám od ní 2 dospělé vnučky a ty bohužel převzaly styl komunikace své matky. Přitom jsem s nimi dělala velmi často úkoly, protože rodiče je posílali za mnou. Vařila jsem jim, pomáhala, jak jsem mohla. Výsledek je ten, že si píšeme přes PC, protože komunikace z očí do očí není možná. Chtěla bych se s ní usmířit, ale já už nemůžu být ta první. Očekávám, že by mohla přijít a omluvit se za své chování, ale odpověděla mi, že se nedočkám. Posílá mi psychiatrovi, že nejsem normální atd. Uráží mě to a je mi to moc líto. Ale nechci se litovat, i když mám dost často pláč na krajíčku. Mám ji nechat, aby na to přišla sama, že mi ubližovala? Chybí jí empatie a slušnost. A o respektu jako k rodiči ani nemluvě. Nevypsala jsem vše, protože to by bylo asi na román. A velmi smutný román.


Diskuze

Možnost přidání příspěvku k článku mají jen registrovaní uživatelé. Registrovat se můžete ZDE. Pokud jste již registrovaný(á) uživatel(ka), nezapomeňte se prosím přihlásit.